Jaroslav Dušek: Učíme se hovadiny

"Veškeré vědění má každý člověk v sobě. Nikdo tě nemůže nic naučit, je to omyl. Do půlky života se učíme nesmysly a pak se je druhou půlku života odnaučujeme a zjišťujeme, že jsme se naučili úplné hovadiny, které nám vlastně překážejí v normálním životě, v radosti.
Každý duchovní mistr ti řekne - Nemohu tě nic naučit, mohu tě jenom odnaučit... Nic ti nemohu dát, vše už máš v sobě."
Jaroslav Dušek

A já dodávám - současný systém školství ubíjí v člověku samostatné a tvůrčí myšlení, potřebuje vychovat jen poslušné a daně platící ovčany, kteří nebudou vyčnívat. Před pár dny mi jeden známý řekl, že musel přeložit syna ze základní školy na školu sportovní. Na té "normální" základce mu totiž bránili v účasti na aktivitách, které mohly rozvíjet jeho talent. Když odcházel, řekli jeho otci - Konečně se třída zase stabilizuje. Mohli říct rovnou "znormalizuje".

Někde jsem slyšel názor, že škola je tady od toho, aby rodiče mohli chodit do práce a neměli čas na své děti. Stát si je tak pěkně po svém připraví pro svůj systém...

Ale kdybych měl navázat na Jardu Duška, chtěl bych jen dodat - Když se ty hovadiny odnaučíme, jsme to zase my, ve své původní, ryzí podobě.

Hezké PRÁZDNiny :-)

Třetí oko / šestá čakra / šišinka mozková

Pohádka, jak jinak

Svět je náramné divadlo, plné všech lidských aspektů, od zla až po dobro, přírodních fenoménů a to vše se pohybuje a odehrává v nekonečném vesmíru na malé planetě zvané Gaia, nebo Země. Je to nádherné místo pro vyzkoušení našeho ducha v souboji s egem, pro nasbírání zkušeností a v zákulisí potvrzení evoluce vývoje. Lidstvo se drží hypotézy zrodu člověka evolucí z opičáka,   poznalo něco málo z přírodních zákonů, na jejichž základech vytvořilo poučky ve všech vědních oborech. Dosáhlo určitého vrcholu ve svém vývoji jak po stránce věd, tak zabíjení a plundrování planety Země. Vymyslelo několik společenských  řádů a ani jeden nebyl schopen  zdravě expandovat a vyvíjet se, bez parazitického aspektu jak na planetě Zemi, tak i na společenské struktuře. Jedním slovem, zatím  nebylo schopno vytvořit struktury symbiózy  ve všech aspektech svého žití. Jeho vědecká expanze byla sice porozuhodná, ale jen a jen závislá na bohatství a nerostech planety, na které žije. Zatím nedokázala vytvářet na svém poznání žádné nové neznámé  a jen vlastně parazituje na planetě Zemi. Nebudu to zde rozvádět do detailů,  bylo by to na moc stránek, ale je jasné, že tento systém založený na hierarchii  peněz nemá budoucnost, nemluvě o společenském řádu. Nemohu však odsuzovat šmahem všechnu společnost, jsou v ní i lidé, kteří cítí, že něco není v pořádku  a tito většinou bývají i terčem parazitující společnosti, která vnitřně cítí možné nebezpečí ztracení falešné moci. Je to otázka vývoje lidstva, jeho genového základu s možným naprogramováním jeho budoucnosti.

Zatím lidstvo nechce připustit, že není ve Vesmíru samo a ve své velikosti se tak i chová, nebo aspoň ti, co vedou společnost na základě své moci, získané především váhou peněženky a hlavně militantním jednáním k okolí. Pro okolní svět jsou to nebezpečné aspekty vývoje dravce, který je schopen pro svůj prospěch vysát a zničit vše, kam by přišel. Nemám na mysli jen Zemi,  je to  velmi nebezpečný precedent. Lidstvo dostalo mnoho možností změnit svůj směr vývoje, ale díky systému, jenž je založen jen na moci a ne na spolupráci a harmonickém  žití, respektováním všeho živého, nevyužilo těchto mu daných možností. Zničilo a postavilo  mnoho kultur do pozice otroků a rádoby méněcených  stvoření, zatajovalo historická fakta a zkreslovala je k prospěchu svému.  To se netýká jen minulosti, i v současnosti probíhá hon na „čarodejnice“ jak v době inkvizice, jen se již neupaluje, ale jsou vytvořeny mnohem sofistikovanější metody zesměšnění a odstranění „třídního“ nepřítele, nic se nezměnilo, jen ty metody jsou fikanější. Jiné, nové a netradiční myšlenky jsou opět umlčovány ze strachu změny  a většinou strachu o vydobyté postavení ve tkzv. společenském žebříčku.

Kdy lidstvo přijde na to, že není samo a že se o něm ví, to by však muselo změnit svou společenskou strukturu stávajícího systému.

Co by se stalo, kdyby…….. autoři mezinárodního projektu SETI  zjistili, že nějaká tři tělesa míří k Zemi. Ano, mohou to být jistě i hvězdokupy, protože naše moderní oči na to zatím nestačí. NASA o těchto objektech odmítá mluvit a HAARPy ve spolupráci s NASA si tiše sem tam zabroukají. Tři plavidla by měla nyní být v souhvězdí BS2-47 + .06, uvidíme….

Zde jsou krásné obrazce,  jen se mně velmi líbí a nejsou to ta vyšlapaná s vytvořením přirození, jež ukazuje bez obaluprimitivnost a vlastně vyspělost dnešní kultury … Jsou to myslím tři plavidla..

Dál se mně velmi líbil  obrazec níže, jež vytváří nám známé pyramidy, jež podle starých poznání mluví o připravenosti lidstva rozbít svou karmu. Když se zruší kolo karmy, pak srdce je připraveno se rozhodnout kterým směrem jít.

Mám rád pohledy do Vesmíru, jsou tam mnohdy zajímavé věci, kloubící se s naším žitím, takový pěkný pohled do „okna Vesmíru dokořán„ je zde pro Vás níže.

16.října 2012

Autor: Iv

Zdroj: Energie U Pramene

Vystavil: Patrik

Václav Cílek: Co se děje ve světě? (přednáška)

Nyní máte možnost shlédnout celou přednášku Václava Cílka, na kterou jsme Vás kdysi upozorňovali ZDE. :-)

A co očekáváte (od sebe) Vy?

Moc pěkný text od Antonína Baudyše jr...

Tak si to probereme jedno po druhém. Skončí euro jakožto měna? Nemyslím si to. Ale pokud by skončilo, nestalo by se vůbec nic. Ba dokonce by to bylo v zájmu nás všech. Chcete-li se toho obávat, asi se rádi obáváte. Už tu byly různé měny. A nejspíš tu různé měny ještě budou. Vidíme, co euro dělá s ekonomikami malých zemí jako je Řecko nebo Slovensko. Euro pomáhá bankám. Nikoliv nám. Skončí Evropská unie? Nemyslím si to. Ale pokud by skončila, nestalo by se vůbec nic. Ba dokonce by to bylo v zájmu nás všech. Chcete-li se toho obávat, asi se rádi obáváte. Přežili jsme monrachii, přežili jsme dvě okupace. Přežijeme i unii. Unie je výborný nástroj na zadlužování. A nejspíš je to i její hlavní účel. Nejde o Řecko. Jde jen o půjčky. Asi vám to už také svitlo. 

Co také skončí, je současná forma řízení společnosti. Všichni víme, že je překonaná, již řadu let jsme svědky její agonie, a to nejen v naší zemi. To nejzajímavější na této formě vládnutí je snadná korumpovatelnost ze strany korporací. A to je také pravděpodobný důvod, proč se tento neefektivní model daří prodlužovat tak dlouho. Prostřednictvím internetu bude možné vytvářet zcela jiný druh veřejného konsenzu, než je vláda politických stran. Podaří se nám, abychom se na vládě a rozhodnutích podíleli všichni. Podaří se nám vyloučit klientelismus, nastolit stejná a všemi ověřitelná pravidla platná pro všechny.u Pravděpodobně zmizí i ministerstva. Zatím si to ještě neumíme představit. Máme pocit, že takové důležité a nepostradatelné instituce se nedají ničím nahradit. Náš zvyk nechat se řídit autoritami, vzdělanějšími a povolanějšími, však vezme za své. Přestanou fungovat nejen ministerstva, ale i současné podoby států.

Energie

Skončí ČEZ? :-) Ano. Nebude zapotřebí. Výroba energie poběží jinými technologiemi. Než abychom dál pálili uhlí, zemní plyn či radioaktivní materiály Už tu mohly být dávno. Ropní chlapci však jsou rozhodnutí nejdříve ropu vycucat a prodat. To nevadí. Rozhodnutý může být kdokoliv o čemkoliv. Jak nakonec dokazují i mé řádky :-) Pokud byl objev volné energie již několikrát vládami - na pokyn korporací - rozšlapán, znamená to, že bude možné volnou energii sestavit znovu i v blízké budoucnosti. 

Školství budoucnosti

Skončí školství. V této podobě. Tato podoba školství odpovídá spíše 19. století, než století dvacátému. Učit se v šesté třídě, jaké řeky protékají Afrikou, v kterém roce proběhla bitva u Thermophyl a jak se z velikosti kvádru odvodí délka jeho hrany, jsou to úctyhodné dovednosti. Pro život a jeho naplnění však dokonale zbytečné. A z toho, co je pro život opravdu podstatné, se zaručeně nedozvíte ani deset vět. Znáte ten příběh s Lennonem? Přiznejme si, že do školy děti chodí do velké míry proto, aby mohli dospělí chodit do práce. Číst, psát a počítat jsou ty dovednosti, o které jde ze všeho nejvíc. Myslím, že je blízko doba, kdy se děti vše ostatní budou učit podle individuálního a dobrovolného programu prostřednictvím YouTube. 

Medicína budoucnosti

Skončí velká část tohoto zdravotnictví. Jednoduše proto, že nikoho neléčí. Odkrytí iluze, že zdravotní systém napomáhá lidem být zdravějšími, nás zavede k novým formám léčení, které nestojí ani korunu a na které nebude zapotřebí ani pět let otírat židle v posluchárnách tak zvaných vysokých škol. Skončí běhání do lékáren s recepty, v domnění, že potom budu zdravý. Nové formy léčení budou postavené na jednoduchém mechanismu, totiž na pochopení nemoci. A převzetí zodpovědnosti za její vytvoření. Ono to všechno v této podobě skončí i proto, že to již nikdo nebude chtít financovat.

A možná, že nic z těchto tak zvaných civilizačních vymožeností nebude možné financovat jednoduše proto, že opustíme finanční mechanismy a finanční formu výměny. Všechno to, co jsem napsal výše, považuje soudný čtenář se zdravým rozumem za nezodpovědné řeči šíleného autora. Milí čtenáři, opustí vás i váš zdravý rozum. Ve finále jej shledáte i Vy podobným sužujícím onemocnění. Vnitřní hlas rozlišující, co je pravda a co ne má daleko úspěšnější skóre. Rozum je závislý na vstupních informacích. Emocionální poznání skutečnosti není závislé na ničem. Krom vnitřní čistoty. 

Civilizace postavená na intuici

To všechno, o čem píši výše, vychází z poznaní, že jsme naši civilizaci postavili na pilířích strachu. Náboženství = strach, policie = strach, armáda = strach, náčelník zvaný prezident = strach, zákony a soudy = strach, banky = strach, pojišťovny = strach, nemocnice = strach, kárná zařízení zvané školy = strach. Výzkumy veřejného mínění = strach. Reklama a marketing = strach. Média a film = strach. Patentovací právo = strach.

To všechno jsme vytvořili my muži, povětšině odpojení od intuice, zdatní v agresi a spoléhající se na náš rozum. Rozum = strach. Zatímco ženy se věnovaly deklasovaným oborům zvaným děti, jídlo a úklid. Proto také jakožto muži přicházíme na konec svých možností. Asi tak jako Bridget Jonesová: S rozumem v koncích. O většině mužů ve veřejném sektoru, o většině úctyhodných mužů na čele mnoha oborů je těžké se domnívat něco jiného, než že se změnili v naprosto vyčerpané oběti sami sebe. Učíme se od našich či jiných žen, jak vůbec obstát sami před sebou, jak pochopit a přijmout sebe sama, jak to v tomto labyrintu vůbec fyzicky přežít. A nenápadně vzniká civilizace nová, postavená na intuici. Či chcete-li, přímém zření srdce. 

Více než prohození stran

Vytvořili jsme svět, ve kterém je pro velmi mnoho lidí těžké být spokojený, natož šťastný. Pro mnoho lidí je velmi těžké dokonc i dýchat. To nevadí. Jako zkušenost to potřebujeme, tato zkušenost má velkou cenu a jednou si jí budeme vážit a děkovat jí. Proces se děje a valí se vpřed stále rychleji. Jak říká švédský biolog Carl Johann Calleman: západ předává moc východu, rozum předává moc intuici a muži předávají moc ženám. Jestli chcete, zkuste tento proces zastavit. Nepodaří se vám to. Nejdříve byste jej museli pochopit. A až jej pochopíte, nebudete mít důvod jej zastavovat. 

Jsme ve fázi, kdy strachu již dochází dech. Začínáme dávat pozornost radosti. Ukazují se výhonky štěstí a přibývá jich. Má stará teze: špatné se stává ještě horším a dobré ještě lepším. Lidé přestávají být ochotní se dále bát. Jednoduše proto, že míra úzkostí v nás dosahuje už takového stupně, kdy i člověk bez jakékoliv větší edukace pozná, že strach nás zabíjí více než cokoliv jiného. Onemocnění kardiovaskulární = strach z projevu a radosti,  onemocnění tlustého střeva = strach z bolestí minulosti a tak by se dalo pokračovat. 

Energie jako kritérium

Jsme ve fázi, kdy mocným dochází energie. Energie je zatím penězi, platíme za světlo, platíme za teplo. Brzo se však volná energie prolomí veškeré karanténě navzdory a my budeme mít k dispozice neomezené množství energie. Energie. Kouzelné téma. Dokonce i ti lidé, kteří dosazují ministry jako své panáčky na nitích, lhostejno zda v Česku, USA či Bujumbuře, i tito lidé ztrácejí sílu. Tolik obávaní ilumináti, Bilderbergové, bankovní kartely, vládci FEDu, zkrátka všichni ti korporátní fašisté, ztrácejí sílu. Jako lidé ztrácejí barvu, radost, nápady, vůli a ochotu. Bodejť by ne. Vsadili na strach. A vláda strachu se rozpadá před očima.

Tak zvaná pátá dimenze, svět prostý negací, svět nižšího stupně hmotnosti, který je zde již napůl přítomný, nepustí do sebe nikoho, kdo ve strachu zůstává. Svět třetí dimenze zde samozřejmě zůstane v paralelním chodu. Stejně jako zde zůstal paralelně se světem lidí i svět krokodýlů, žížal, heřmánku a žuly. V páté dimenzi se skutečně vlády, dluhy, léky, zkoušení u tabule, spalovací motory, obrazovky a podobná nadělení budou nebudou moci vyskytovat. Budou se nám jevit podobně jako exponáty v muzeu mučení. 

Zrcadlení ve velkém

Píší mi lidé, "co ta olympiáda v Londýně 2012?" Stejně jako loni v Berlíně, i letos zamořená vražednými indiciemi a zlověstnými symboly. Přípravný výbor vtisknul olympiádě apokalyptickou stylizací, za kterou by se styděl i Adolf Hitler. Stále slyším v okolí (co jsem zasel): "co ty chemtrailsy, Tobě to nevadí?" Kondenzační čáry, zjevně zůstávající na nebi hodiny a měnící se v souvislou oblačnost? Kondenzační čáry, jejichž argumentační popíránízmáhá i upřímné zaměstnance hydrometeorologických úřadů, oddané vědě a důvěřující vládě? Co ty epidemie, které plánují loutkáři? Co ten kolaps ekonomiky? Co ta depopulace? Moji milí, to všechno jsou jen naše zrcadla. Londýnské zvěsti jsou pouhým odrazem naší vlastní autodestrukce. Kterou my sami ještě umocňujeme svojí pozorností upřenou k Londýnu. Chceme podvědomě strach, máme jej tedy plné vagóny. Chemtrailsy jsou zase pouhým odrazem a zhmotněním naší neochoty vnímat světlo, naší vlastní potřeby mezi nás a světlo vkládat překážky. Naše obavy z budoucích epidemií jsou pouhým zhmotněním našeho tak snadného infikování se negativními informacemi. Kolaps ekonomiky je pouhou projekcí naší nedůvěry v naše vlastní síly a naší ochotu uživit se sami našimi obyčejnými dovednostmi. Depopulační vize jsou možná pouhým odrazem našeho nezájmu o naše vlastní děti. Dokud nepřijmeme, že celý vnější svět je prachsprosté zrcadlo našeho vnitřního světa, budeme se zde do nekonečna všemu divit jako Alenky. 

One mankind

Moji milí, jsme jedno lidstvo. Nerozdělujme se na nás a na ně. Oni jsou naši součástí, stejně jako my jsme součástí jejich. Každý v sobě máme Rockefellera. Každý Rockefeller v sobě má Nováka. Jsme vzájemně na sobě závislí. Tak jako je Západ závislý na Číně a Čína na Západu. Nemá cenu loutkáře a korporativce obviňovat z toho a onoho. I tím akorát sebe usvědčujeme z naprosté neschopnosti a nesamostatnosti. My s nimi tu hru přeci hrajeme velmi ochotně. Strkáme jejich benzin do jejich aut, půjčujeme si jejich nuly na úvěrových kartách, to my se dobrovolně krmíme jejich tabletkami od nástupnických firem IG Farben. To my padáme na zadek před tituly z jejich slabomyslných škol. To my si čteme jejich média, která nám oznamují na titulní straně palcovými titulky, že tématem roku 2013 bude dražší hovězí. 

Naprosto si nemáme na koho stěžovat, kromě nás samotných. A nejde z toho kolotoče vystoupit přes odmítnutí oněch vnějších institucí a mechanismů. Nemá smysl zuby nehty odmítat očkování, které se mezitím změnilo v čipování. I toto odmítání je projev strachu. Se kterým si čipy energeticky přitáhnete paradoxně jako ti první (disidenti potřební kontroly). Rozpuštění strachu v naší duši změní čipy v součástky bez smyslu, které v tělě přestanou fungovat a poté samy tělo opustí jako tělu energeticky cizorodé. Božské tělo každého z nás je silnější zářič a počítač než jakákoliv hromada tupilních rfid trubiček. 

Dát sebe na první místo

Zapomeňte na to, čím se zabývají druzí. Zabývejte se jen tím, čím se vlastně zabýváte Vy. Budete tím poznámím velice překvapeni. A navíc dosáhnete toho, že zrcadlově se nikdo nebude starat o to, čím se zabýváte Vy. Přestaňte kohokoliv kritizovat a obviňovat. Stejně jsou to jenom zoufalé projekce Vaší nepřiznané sebekritiky a Vašich výčitek svědomí, dobře skrývaných před sebou sama. Konec konců i tento můj článek je mým dnešním alibi, proč se dnes večer nehroužit do mého vlastního nitra, proč nebudovat svůj vnitřní čaruplný vesmír, ve kterém na mne však zatím ještě čekají Himaláje práce. Práce na přijetí sebe a odpuštění si.

Zapomeňte, že v tomto světě někdo kromě vás existuje. Naše potřeba zachraňovat druhé, zejména ty, kteří si to od nás neobjednali. To je přeci legrace, že? Naše potřeba činit se nepostradatelnými v jejich životě, je nám důvodem, proč se konečně nepustit do zachranění sebe sama. Co konečně udělat moji duši nepostradatelnou v mém životě? Je přirozené sám sebe postavit na první místo? A koho jiného byste tam, proboha, chtěli postavit? Není snad přirozené rozhodnout se prožít tvořivý život v krásném, silném a zdravém těle? 

Duše nezná strach

Opuštění našeho strachu je primárně o poznání naší lásky v sobě. Opuštění strachu je primárně o propojení se s naší vlastní duší. Opuštění našeho strachu je primárně o připuštění pravdy o nás. Naše duše žádný strach nezná. Strach zná jen rozum. Naše duše, tvoje duše, každá duše je nádherná, bohatá, mocn součást boha. Obsahuje naprosto všechno, co potřebujeme vědět. Veškeré latentní schopnosti jsou v ní zakomponovány. Spolehlivě zakódovány v každém z nás. Co v sobě má bůh, to v sobě máš i Ty. A dočasně nepřístupné jsou nám pouze naším strachem, že to přece nemůžeme vědět. (Vždyť na to nemáme školy :-) To přece nemůžeme umět. (Vždyť na to nejsme odborníci :-)

Naše představy o tom, že je nutné pracovat, aby bylo co jíst ... jsem zvědavý kolik let se udrží i tato iluze. Nepotřebujeme jíst. Naše těla nejsou závislá na hmotné potravě, jako těla zvířátek. Pravda o nás je taková, že my lidé nejsme jenom duch ve hmotě. Jsme energie a světlo. A energií a světlem se můžeme i vyživovat. Ale o tom zase někdy příště.


P.S.: Děkuji na tomto místě panu Fosterovi Gamble, který podobné povídání sestavil navíc do obrazové a zvukové podoby v dokumentu The Thrive - Rozkvět. Bez jeho podnětu bych tento článek nebyl napsal.


Dodatečná P.S.: Ano, většinu postojů a informací jsem nevylovil z vlastní hlavy. To nedělám ostatně nikdy, do velké míry přebírám odjinud a kombinuji. A vypustím na papír jen to, co si ve mně tzv. sedlo. Tentokrát jsem však použil přístupy a zkušenosti jedné pražské duchovní školy. Kontakt je u mne.  

Zdroj: http://baudysjr.blog.respekt.ihned.cz/c1-56203160-a-co-ocekavate-od-sebe-vy
Vystavil: Patrik

Očima breathariána II: Úskalí a důvody přechodu na Primární energii

Rozšíření původního článku "Očima breathariána" (pozn. SNE)

Moc děkuji za ohlasy a komentáře, vždy velice potěší. Protože zájem o toto téma je velký, pokusím se původně zamýšlený jeden článek rozšířit možná až na malinký seriál. Určitě jsou lidé, kteří přijímají Primární energii mnohem déle a zkušeností mají o mnoho více, ale to mi nebrání zprostředkovat Vám ty moje.
Dnes bych se s Vámi chtěl podělit o můj pohled na různá nebezpečí a úskalí přechodu na přijímání Primární energie, protože to je věc velice podstatná a důležitá. Psal jsem už v minulém článku, že nebudu dávat žádný návod, pro každého je cesta jiná a nikdo za vás tu vaši nenajde a nevyšlape. Cesta jednoho, není či nemusí být cesta druhého, co je pro jednoho v jeho stavu (duševním i fyzickém) přirozené či snadné, pro jiného může být velmi nebezpečné. Zkusím se tedy zamyslet, co pod nebezpečími vidím já a jaká úskalí na cestě mohou číhat.

Breathariánství – duševní cesta.
V první řadě musím říct a velice to zdůraznit, že breathariánství je navýsost vaše vlastní vnitřní duševní (chcete-li duchovní) záležitost. Rozhodně byste se neměli do ničeho takového pouštět z důvodu, že chcete ušetřit za jídlo, plyn, elektřinu apod. či abyste měli více hodin na sledování dokumentů s duchovní tématikou a nemuseli tolik spát - jak občas zaznívá z dotazů a ohlasů. To všechno sice nakonec může v závislosti na zvoleném způsobu v různé míře přijít, ale pokud to bude vaším vnitřním motorem a důvodem vašeho konání, pak tyto pohnutky pravděpodobně nebudou v souladu s vaším bytím a můžete si velice ublížit. Příjímání Primární energie není věc módy, není to sport, je to hlavně a především stav vaší duše, vašeho nitra, vašeho poznání a vašeho vědomí. To všechno, včetně vašeho těla fyzického a vašich buněk, by mělo být na přijímání Primární energie připraveno. Je to ve stejné míře závislé na vaší mentální a duševní připravenosti, jako i na vyčištěnosti vašeho těla a funkčností energetického systému čaker. Výživu potřebují všechna vaše těla, ne jen to fyzické.

Půsty.
Další o čem bych se zmínil jsou půsty. Protože si myslím, že minimálně u velké většiny breatharianů byly pokud ne přímo přechodem na pránu, tak alespoň součástí přípravy a čištění, která je velice důležitá. Motivace půstu, stejně tak jako přijímání Primární energie, by neměla být např. jen snaha zhubnout. Dokonce si myslím, že nejsou primárně ani k léčení různých neduhů, i když se tak dají použít a obojí se nakonec třeba dostaví, vždy ale jen jako "vedlejší efekt". V první řadě je třeba pochopit příčinu a důvod proč jste nemocní, co ve vašem životě není harmonické, co je v nesouladu s vaším bytím a co jste se měli naučit a stále to přehlížíte. Více o stavu ne-moc se můžete inspirovat zde: http://www.pentablue.net/temata/07009.html
Podle mého vnímání má hladovka bezesporu velký duchovní či duševní rozměr. Samozřejmě hodně lidí (třeba i většina, nevím) s ní začne ze zdravotních důvodů, ale onen potenciál duševního poznání je podle mého cítění značný, ne-li největší. Samozřejmě jedno ovlivňuje druhé a tak si myslím, že při správném opakovaném půstu se ono poznání nakonec dostaví u každého, i kdyby předtím smýšlel naprosto opačným směrem. Důvod je podle mě jednoduchý, tělo fyzické a ta ostatní se navzájem ovlivňují, takže pokud úspěšně a dobře vyčistíme tělo, tak nejen že se zbavíme zdravotních problémů, ale samozřejmě tím také působíme na jeho energetický systém a zprůchodníme dlouhou dobu špatně fungující čakry a odbouráme energetické bloky. Protože všechno je to součástí jednoho člověka a to vás, stejně jako my jsme součástí ještě většího celku atd., ale do toho se teď pouštět nechci. Tělo to pak rozběhne všechno vlastně samo. Zanesené a nemocné tělo samozřejmě hůř vnímá a hůř s vámi komunikuje, hůř přemýšlíte a dosáhnout jakýkoliv stav rozšířeného vědomí je pro vás těžké, ne-li nemožné.

Očištěním těla se tedy nejen odstraní zdravotní potíže, ale také, což je dle mého názoru velmi důležité, se rozběhne systém energie, vnímání, vědomí a také lepšího setrvaní v těle, tedy být přítomen tam, kde mám tělo a u toho co dělám, tedy v přítomnosti. Je potom logické, že člověk najednou vnímá věci, co předtím vnímat nebyl schopen, vidí, co neviděl a dává mu smysl to, co předtím smysl nedávalo.

Stejně tak ale ona rovina nefyzická, energetická či duševní ovlivňuje naše tělo fyzické. Proto dobře fungují i různé praktiky čištění čaker a různé energetické systémy a čakry je možné takto čistit a ovlivňovat. Já vidím ale menší nevýhodu čistě jen takového počínání v tom, že opravdu jedno ovlivňuje druhé a tímto způsobem rozběhaný systém se za čas může opět zpomalit či zastavit v nevyčištěném a “zaneseném těle”. Stejně jako naopak vyčištěný člověk, vlivem “zanesení a disharmonie” nefyzických složek těl zase onemocní. Hladovka má však podle mého vnímání právě tu výhodu, že lidé postupně prozřou, duchovně se posunou a ono vnímání se změní nakonec tak, že se tomuto bloudění v kruhu po čase prostě vyhnou.

Důvody přechodu a strava.
Možná se teď ptáte, jaké jsou tedy ty správné důvody pro přechod člověka na přijímání Primární energii? Ani tentokrát nedopovím za Vás, můžu Vám však nastínit jaké důvody k tomu vedly mě.
Jelikož, dle mého názoru, všechny zákonitosti universa jsou ve své podstatě jednoduché, tak se i já pokusím říct to velmi jednoduše. Jednou větou tedy: Každého přitahuje taková strava, která odpovídá jeho úrovni vibrací. Pokud zatoužíte vnést do věci trošku více vědy, můžete k vysvětlení jít přes energii potravin – radiovitalitu. Pěkně je to popsáno třeba zde: http://www.zdravi-az.cz/Potraviny_jako_jedy_i_leky_03.php

Zvířata, stejně jako člověk v minulých dobách, mohou konzumovat hrubou stravu, často třeba už i kazící se, bez následků na zdraví. Řídí se obdivuhodně vyvinutým pudem. U člověka, ale s rozvojem inteligence postupně degeneroval, stejně jako schopnost cítit normální hlad a normální žízeň, která je u zvířat plně zachována.

Organismus člověka se zjemnil a s naším vývojem k dokonalejší nebo čistší formě bytí vzrůstá i potřeba jemnější a čistší potravy pro jeho udržení a další rozvoj. Každý se na této cestě nacházíme někde jinde, naše vibrace jsou na jiné úrovni nebo chcete-li naše radiovitalita je různá.

To je podle mého důvod, proč někoho přitahují a chutnají mu takové potraviny a někomu jiné. Např. člověk co je přinucen na doporučení lékaře jíst nějaký čas vegetariánskou stravu a přestane tedy přijímat Terciální energii (maso), se po nějaké době už nemůže dočkat až tato pro něho „doba mučení“ skončí. Ihned jak to nastane, tak se se slastným pocitem naplnění zakousne do neošizené porce pečeného bůčku a s pořádně mastnou pusou od ucha k uchu spokojeně vypráví všem u stolu, jaká to byla na zelenině a ovoci hrůza. ? Podobně to pravděpodobně pocítí člověk, který to stejné podnikne např. jako součást snahy zhubnout, či při kratší očistě. Stejně jako v prvním případě se pravděpodobně za nějakou dobu vrátí ke stravě, která ho přitahuje, tj. ke stravě která odpovídá jeho vibrační úrovni (chcete-li radiovitalitě).

Celá věc funguje pochopitelně i obráceně, pokud se duševně někam posunete a zvýšíte tak svoje vibrace, začne vás přitahovat jiný druh potravy, který jim rozsahově odpovídá. Potom při kousání vašeho steaku, na který jste se tak těšili, prostě zjistíte, že už vám nedává to, co jste čekali. Ona chuťová extáze se prostě už nekonala a jaksi nedostavila. Naopak ji najdete tam, kde jste ji dřív nikdy nezažili a budete třeba i žasnout jak silná dokáže být. To je důvod, proč nakonec pro spoustu breathariánů bývá nejtěžší zbavit se závislosti na jídle jako takovém – na chutích a nechávají si možnost přijímání Sekundární energie pro zábavu a komunikaci, i když z ní už nejsou extrahovány žádné látky ani energie a to i přesto, že je to pro ně tak trošku neustálé balancování na hraně a komplikace. Případně střídají období přijímání čistě Primární energie s obdobím kombinace. Každé řešení má svoje pro i proti a je vhodné pro někoho jiného, případně v jiné části jeho života. Stav čistého příjímání Primární energie, bez jídla (nebo dokonce i pití, což rozhodně zkoušet v začátcích nedoporučuji), s odpojeným zažívacím traktem nepochybně přináší ještě více energie, téměř žádné zanášení, ještě větší svobodu a nezávislost a něco co breathariáni často popisují jako „absolutní zdraví“. Jak jsem ale zmiňoval, nejtěžší bývá zbavit se závislosti na tom poznávat a prožívat svět i skrze chuť. Když si k tomu odmyslíte navíc i potřebu pít, potom už se dle mého názoru dost vzdalujete od tohoto 3D světa. I kombinování příjmu Primární energie a Sekundární energie přináší jako vedlejší efekt neméně úžasný vliv na zdraví, jen je potřeba tenhle stav stále udržovat a „ručně“ ho řídit a kontrolovat, což chvíli trvá se naučit a lehce tak člověk může sklouzávat z oné hrany.

Pokud tedy pocítíte na vaší cestě potřebu ještě jemnější stravy než je příjem Sekundární energie a bude vás to k ní silně táhnout, tak to je, tedy alespoň pro mě byl, ten správný důvod a impuls začít se této potřebě věnovat a připravit se na ní.

Přeji vám hodně úspěchů ve vašem konání a na vaší cestě.

J3ron

Předchozí díl ZDE
Převzato z Probuzení

Zajímavé kolísání na grafech z n3kl.net

Už pěknou řádku měsíců / let sleduji grafy z http://n3kl.net/ a obecně můžeme říct, že je poslední dobou (v řádech měsíců) sluneční aktivita poněkud zvýšená. Dnes mě ale překvapily rozkolísané hodnoty hned na několika grafech najednou.

Velmi se nám rozkolísal Kp Index (viz první graf). Nejsem žádný odborník, ale něco mě na škole naučili, tak Vám mohu určité poznatky předat. Ostatně ověřitelné je to určitě různě na netu. Kp index neukazuje momentální celkový stav magnetického pole Země, ale ukazuje rozdíly mezi měřeními na určitých místech planety. V každé z měřících stanic naměří určitou hodnotu a Kp index nám ukazuje, nakolik se tyto hodnoty liší. Toto může být trochu matoucí, pokud se celé magnetické pole změní jakoby "najednou" a všude naměří podobné hodnoty. Na grafu Kp indexu toto nepoznáme.
Nicméně v posledních hodinách jsou rozdíly mezi měřeními docela velké.

Že se s magnetickým polem planety něco děje nám potvrdí až magnetometr, který krátce před půlnocí mezi 16. červnem a 17. červnem vystřelil do nepochopitelných výšek a pak zase spadl až do záporných hodnot. Něco takového jsem já osobně ještě nezažil. Běžné jsou hodnoty v rozmezí 0 - 200 nT (nanoTesla), ale tady máme tu čest sledovat výkyv o zhruba 50 větší a to do jak v kladném, tak v záporném směru.

Zajímavě nám zakolísal také třetí graf, měřící "něco s částicemi". K tomu už ale mé znalosti nestačí x). Mohl bych maximálně odhadovat a to nechci.


Vodorovné osy jsou samozřejmě časové.


Edit (17.6.2012 v 20:01): Souvislost s tímto článkem můžeme najít i v dřívějším příspěvku od Patrika (ZDE), který mimo jiné naťukl zajímavou věc - nestabilitu severního magnetického pólu. Ten se za posledních deset let velmi rychle přemísťuje.

Fáďos

Stanislav Grof (velmi zajímavý rozhovor)

Stanislav Grof je český psycholog žijící v USA; jeden ze zakladatelů transpersonální psychologie, v rámci čehož přišel s terapeutickou metodou holotropního dýchání. Jde o klíčovou osobnost, která už desítky let staví most mezi vědou a spiritualitou. Byl oceněn manželi Havlovými cenou vize 97. 

Sochy z Velikonočních ostrovů aneb překvapení ke 2 měsícům projektu Srdce nové energie

Dnes mi došlo, jaká symbolika provází projekt SNE: Spustili jsme ho krátce po Velikonocích, 12. 4. 2012 a dnes, kdy je 12. 6., jsem si říkal, že bych tu mohl zveřejnit  nové zajímavé fotky soch z Velikonočních ostrovů, které se ke mně nedávno dostaly. Vidíte tu neplánovanou provázanost? Pomineme-li veškeré negativní konotace spjaté s Velikonocemi (v souvislosti například s katolictvím), jde především o velmi zajímavý archetyp vzkříšení (psal jsem o tom již ZDE). To mě tak trošku přivádí k myšlence, že v případě SNE jde hlavně o vzkříšení energie, která tu snad už i v dějinách byla a nebo v nás dlouhou dobu dřímala latentně, a proto jí nyní říkáme "nová". Je to však v zásadě něco starého, co se jen právě učíme používat novým způsobem... Takže bychom vlastně mohli říkat i "nová". :-)

Nutno ještě dodat, že my jsme jedni z mnoha, kteří se rozhodli na tomto vzkříšení podílet, a to právě formou webových stránek!

Vzhůru do třetího měsíce! 

P.S.: Stále jsme otevřeni přibrání dalších autorů do kolektivu po určitém "konkurzu".

Patrik

Slíbené fotky (nechte nám v komentářích své dojmy :-)):

Skupinka v parku

Rád bych podotknul, že člověk na tomto světě určitě není proto, aby se zamlouval kolemjdoucím, aby se choval "v normě" a nevybočoval z řady, ale určitě jde o jiný důvod naší existence. Nikdo vlastně nemáme důvod, proč bychom se měli řídit nějakými nepsanými pravidly. Všichni jsme se narodili svobodní...úplně svobodní. V mládí nás omotávali provazem rodiče v dobré víře, že nás správně vychovávají a připravují na život. Někoho víc, někoho míň. Dnes si to mnozí děláme sami tím, že s ledasčím mlčky souhlasíme, přitom k tomu nemáme vlastně žádný pořádný důvod. Samozřejmě, našlo by se jich mnoho, ale zřejmě nenajdeme žádný takový, který by opravdu stál za potlačení sebe sama. Pro dokreslení můžu použít příklad z vlastního života.

Máme poslední zvonění - akci, která se již nikdy v životě nebude opakovat. Třída se rozdělila na menší skupinky po zhruba osmi lidech a v jedné z nich samozřejmě můžete najít i mne. Couráme se po městě a prosíme o nějaký ten peníz pro maturanty, jak se to na poslední zvonění dělává. Je nádherný jarní den a my zrovna procházíme parkem k dalšímu nadějnému místu, jednomu z posledních. Courám se pár metrů za ostatními, protože jsem si něco upravoval na svém kostýmu a ještě jsem je nestihl dohnat, když v tu chvíli míjíme skupinku čtyř lidí, kteří sedí různě u cestičky a hrají. Hrají známé i neznámé písničky jen tak pro kolemjdoucí. Všichni jsou šťastní, na tváři úsměv od ucha k uchu. Velmi mě to táhne zpět mezi ně. Ohlížím se za zvukem ještě pěkně dlouhou dobu. Dokázal bych tam s nimi sedět snad několik hodin. Jenže - je přece poslední zvonění. Nedovoluji si odtrhnout se od ostatních a jít za srdcem. Dnes toho hodně lituju.

Někdy je lepší zapomenout mnohá nepsaná pravidla. Ostatně co se nám může stát, pokud je nedodržíme? Často můžeme být odměněni maximálně nechápavými a rozzlobenými pohledy dalších lidí, kteří se méně či více snaží ovlivňovat ostatní místo toho, aby zapracovali na sobě. Čili - není se čeho bát.


Fáďos

Rok 2012: Přítomnost, nikoli budoucnost

Následující článek byl napsán v únoru tohoto roku a rád bych mnoho z níže řečeného postupně aktualizoval a rozšířil v souvislosti s proměnou mého vnímání této tematiky.

Posun v působení českých médií, o kterém už na SNE informoval Fáďos: ZDE (1. 6. 2012)

Zatímco ještě před pár lety jsme se mnozí díky médiím vstupu do roku 2012 obávali, nyní se lze díky těm správným informacím naladit na vibrace klidu a míru. Tyto informace nemusíme nacházet jen skrze někdy složité třídění internetových materiálů a literatury - ony si mohou nacházet také nás, a to i formou prožitků. V roce 2011 se začalo ukazovat, co vše nám bylo utajováno a tím pádem se jen v jednom roce rapidně zvýšil počet probouzejících se lidí. Čím dál tím více lidí chápe, že nic není náhoda. Čím dál tím více lidí cítí, že následující změny jsou nevyhnutelné a žádoucí; jsou totiž v zájmu kosmického evolučního plánu a každý nakonec rozhoduje sám, zda jsou pro něj "dobré" či "špatné"...

Ale tím spíš je důležitější setrvávat v přítomnosti, která je TEĎ, nikoli v přítomnosti, která již minula, tj. minulosti. Stejně tak bychom se měli co nejméně přesouvat svou myslí do přítomnosti, která ještě nenastala a která pouze může být - budoucnosti. Vytváření fiktivních budoucností v našich myslích vede jen a jen k očekáváním, která jsou mnohdy spojená s obavami v srdcích, což má dohromady moc realizace. Co se týče právě letošního roku, bylo tímto způsobem systematicky vytvořeno nejedno očekávání; máme dnes spoustu různorodých verzí o tom, co v roce 2012čekat a těchto teorií samozřejmě přibývá. Jejich zastánci se kolikrát mezi sebou handrkují stylem "věřte té mé verzi, ta je 100%". Někteří lidé však bohužel stejně ve výsledku neví nic víc než, že "má skončit nějaký mayský kalendář", a to ještě jednak nemají ověřené, ale co je možná horší - spojují si to povětšinou nesmyslně s koncem světa ve fyzickém slova smyslu.

Důležité je tedy na nic konkrétního nečekat, ale uvědomit si moc myšlenky - každý si skrze přítomný okamžik TEĎ tvoříme svoji budoucnost. Ona je však i navzdory tomuto uvědomění do jisté míry daná, jelikož musíme ještě, současně s jejím tvořením, v rámci karmy dosklízet, co jsme zaseli v minulých životech - zasévali jsme ovšem vždy skrze přítomný okamžik TEĎ! Podchyťme ho uvědoměle nyní, nechme pokorně doběhnout následky z minulých životů a vědomě již nevytvářejme další pohnutky k budoucnosti, kterou bychom si nepřáli. Buďme dále především klidní - dostáváme totiž vždy jen to, co si zasloužíme a vše to, co právě potřebujeme v rámci zkušenosti, kterou si odnášíme z tohoto hmotného snu. Vše je nám na Zemi šité na míru, ačkoli to mnohdy skrze omezené vědomí nedokážeme ocenit. Pokud však věříme v Prozřetelnost, proč si tedy naši cestu Domů komplikovat ještě zbytečnými obavami "co, kde a jak" v roce 2012?

Strach z čísel

Číslo 2012 pro průměrného člověka stále představuje přinejmenším možnost apokalypsy a už proto ho může při každém pohledu na mobil či jiný přístroj (pod)vědomě znervózňovat. Pravidelné očekávání apokalypsy je křesťanský vzorec založený na určité interpretaci novozákonního Zjevení. Přičtěme k tomu údajný konec mayského kalendáře (a nejen něj) a především fakt, že na této mentalitě může být postavena třeba mediální propaganda. Pak pochopíme, proč se strach promítá dokonce i do ateistů.

Není to však poprvé v zaznamenaných dějinách. Kdysi dávno byl katolickou církví totiž uměle vytvořen strach z čísla 13, se kterým se stále nevědomě potýká stávající moderní civilizace - ano, ta samá civilizace, která se považuje za zbavenou všech tendencí k pověrám, ačkoli kupříkladu zrušení sedadel s číslem 13 v letadlech o ní vypovídá opak. (To, co mimochodem způsobuje neštěstí v pátky třináctého, je pouze víra, že to je možné.) Zatímco některé starověké kultury včetně Mayů měli 13 za posvátné číslo, stávající euro-atlantská civilizace je na tom tudíž opačně. Ve snaze se číslu 13 vyhnout má tak náš rok dokonce nesmyslně 12 měsíců (některý má 29 dní, další 30, 31), ačkoli daleko logičtější by bylo rozdělit rok na 13 měsíců, přičemž každý by měl 28 dní, což si každý z nás může nakonec ověřit.

Nedělejme tedy radost tvůrcům strachu tím, že skočíme na různé zprávy, které se mají podobat nějakým proroctvím. Nevěnujme svou energii (pozornost) uměle vytvořeným strachům. V následujících řádcích procítíme smysl skutečných změn probíhajících ve vesmíru a v nás samých tím, že se společně podíváme na jednotlivé části puzzlí a posléze si je třeba pokusíme složit každý sám…

Současní Mayové a někteří vědci: přepólování magnetických pólů Země

Současní Mayové mají díky ústní tradici v kolektivní paměti uložené přepólování magnetických pólů naší planety, k čemuž prý dochází zhruba jednou za 12 000 let a my se podle nich (a některých vědců) právě nacházíme v období dalšího přepólování. Nemáme se prý za žádnou cenu bát. To je nezvyk, viďte? Prostě zapomeňte na strach. Proces přepólování pravděpodobně již začal, stačí si vzpomenout na ověřitelné zprávy z posledních pár let o tom, jak se posouvá severní pól (kalibrace kompasů, dezorientovaná zvířata apod.). Nevšimli jsme si však možná něčeho dalšího, co by tomu také nasvědčovalo a sice, že se změnil Měsíc. Za to by totiž nemohl Měsíc sám, ale změna polohy naší vlastní osy.

Podle současných Mayů proces vrcholí tím, že se Země na 3 dny zastaví a poté se začne točit na opačnou stranu. To prakticky znamená, že by Slunce mělo po několika tisících let vycházet na opačné straně, než jak jsme tomu za tohoto života navykli, tedy na západě. Tady je na místě podotknout, že toto je předpovězeno v Koránu a v takovém případě by byly pravdivé také ony biblické 3 dny tmy; rozdíl je jen v tom, zda je vnímáme jako znamení dobré či zlé, což se dá chápat mimo jiné jako symbolická výzva pro naše dualistické vnímání vůbec - to je zároveň to nejzákladnější, co by se možná mělo transformovat v nás samých paralelně se změnou pólů Země.

Proč se vysilovat čekáním na nějaké datum? Není to jen odtrhávání pozornosti od "TADY A TEĎ"?

Vzhledem k výše zmiňovanému vzorci očekávání apokalypsy, což je v nás možná stále zakódováno přímo geneticky, máme však tendenci jakoukoli velkou událost typu přepólování, nebo proměny vnímání času čekat v jeden den. Proto bylo k vytváření strachu užíváno jedno datum a proto by většina z nás řekla, že k něčemu takovému dojde 21.12. 2012. To je však přesně to, o co nejde - o vymaňování se z přítomnosti.

Mayové svůj kalendář každopádně vypracovali s obdivuhodnou přesností dle vesmírných cyklů, jejichž spirálovitý charakter vypovídá o kosmickém evolučním plánu. Za zmínku stojí, že počátek hmotné podoby vesmíru zasazují takměř do stejné doby jako moderní věda svůj Velký třesk - tudíž do doby zhruba před 16 miliardami let. To, že najednou toto počítání Mayové uzavřeli v letošním roce, může svědčit o čerstvě otevřené možnosti vstupu do zcela nové dimenze (další pomyslné pyramidy duchovního vývoje), která by se lišila od té naší stávající trojrozměrné a časoprostorové, o níž si nyní díky dočasně omezenému lidskému aparátu můžeme mylně myslet, že je jedinou možnou v celém vesmíru.

Podle některých senzibilnějších lidí směřujeme skutečně do dimenze, kde bude každá akce (myšlenka) odměněna okamžitou reakcí a tím pádem tvrdí, že s koncem mayského kalendáře končí v jistém smyslu čas tak, jako ho známe (souvisí to také s naším subjektivně prožívaným zrychlováním času a určitou změnou vnímání vůbec).

V určitém slova smyslu bychom se měli tedy připravovat na budoucnost, avšak paradoxně tréninkem bytí v přítomném okamžiku TEĎ. V oné nově otevřené dimenzi by totiž byla vyžadována obrovská zodpovědnost. Zatímco v této na výsledky svých myšlenek leckdy čekáme měsíce, léta, popř. celé životy, "tam" by se mohlo vše projevovat hned. S naším současným vnímáním se to může zdát nepředstavitelné, je to ovšem jen jedna z dalších teorií, co může přinést rok 2012. Realitu můžeme nakonec sestavit ze všech těchto potenciálních budoucností (a nebo jsme to již udělali v minulých životech), neměli bychom však žádné teorii podléhat dostat se tak do pasti očekávání, a to třeba mimo jiné proto, že konec mayského kalendáře jsme už třeba prošvihli.

Dvě data konce mayského kalendáře

Existuje totiž mnoho odborníků na mayský kalendář, kteří se problematice věnují desítky let. Mezi ně patří i původně mikrobiolog Carl Johan Calleman, kterého vloni pozval herec Jaroslav Dušek do Prahy. Tito vědci, kteří se už jen díky samotnému studiu mayského kalendáře začali zajímat o spiritualitu, se domnívají, že datum konce mayského kalendáře, tedy završení celého kosmického cyklu evoluce vědomí, bylo 28.10.2011 a mají pro to nakonec i své argumenty. Na internetu lze koneckonců najít filmový dokument o mayském kalendáři ze 70. let, který opravdu ukazuje, že jeho konec je 28.10.2011. Toto zjištění svádí k domněnce, že 21. 12. 2012 se začalo tedy hlásat poměrně nedávno.

Můžeme si tak napůl zklamaně říct, že se stále nestalo nic "viditelného". Kdo ale řekl, že završení cyklu má být nějak vidět? Mnozí si představují vstup do nového cyklu/dimenze (ať již po tom či onom datu) právě jako okamžik, od něhož si teprve začneme pomalu uvědomovat, že máme k dispozici daleko širší možnosti vnímání. Podle ruských vědců k tomu již teď dochází vlivem ojedinělého galaktického a posléze slunečního záření, která způsobují nenápadné "upgrady" v naší DNA.

Přílet bohů a změna vnímání

Potom tu máme skupinu lidí, kteří věří (k nim patří např. zakladatel spekulativní archeologie Erich von Däniken), že počáteční a konečné datum jednoho cyklu kalendáře značí přílet "bohů z hvězd". V takovém případě by byl jeden cyklus a tím vlastně i celý kalendář redukován na zaznamenání období bez přítomnosti mimozemšťanů na naší planetě. I kdyby opravdu někdo fyzicky přiletět měl, je to opět odvracení pozornosti od té vnitřní transformace, která by pro nás měla být tou prioritní - nakonec je to jediný možný způsob, jak ovlivňovat průběh té vnější, nebo přinejmenším ovlivnit způsob, jak ji hodnotíme.

Každopádně si uvědomme, že změna vnímání a "zjevení se kohosi" se navzájem nevylučují a to z následujících důvodů. Rozšíření vnímání by teoreticky mohlo způsobit vidění jiných bytostí, které jsme do daného okamžiku vidět nemohli. Realita, kterou skrze náš mozek dekódujeme jako "reálnou" a tím pádem jedinou možnou, opravdu nekončí mezi počátečními a posledními frekvencemi škál, které jsme jednotlivými smysly schopni vnímat. Nemusíme jít daleko - už očima a ušima některých zvířat bychom viděli a slyšeli úplně jiný svět. Realita neexistuje objektivně tak, jak ji vnímáme MY.

Pro nás zaznamenatelné elektromagnetické spektrum tvoří pouhých 0,005% veškerého vesmírného záření. Z tohoto zlomku nejsme ještě schopni vidět záření rentgenové, infračervené a ultrafialové. Nedokážeme si sáhnout na vlny, které kmitají příliš rychle, ale vlny, které vibrují pomaleji a tedy frekvenčně "v našem pásmu", za pomocí mozku dekódujeme jako pevné, ačkoli i to je neustálý pohyb atomů; kód, který byl naznačen ve filmu Matrix. Proto kvantová fyzika tvrdí, že hmotný svět je iluze, která vzniká interakcí mezi takměř prázdným prostorem a naším mozkem na straně druhé. Rozšíříme-li možnosti našich mozků, rozšíří se i možnosti vnímané "reality".

Na závěr…

Gregg Braden, který začínal jako počítačový geolog, je dnes jedním z průkopníků nové vědy, která pochopila duchovní podstatu celého vesmíru. Tvrdí na základě svých empiricky ověřitelných poznatků, a to například právě z kvantové fyziky, že naše planeta Země reaguje na lidské vědomí, ale funguje to také i naopak. Pokud probíhá přepólování venku, probíhá také uvnitř. Čelíme tedy pravděpodobně ne jen nějakému vnějšímu přepólování, ale logicky hlavně naši vnitřní transformaci, přičemž obojí může vyvrcholit souhrou "náhod" letos, ale stejně tak i za 5 let.

Jak říká duchovní učitel Eckhart Tolle, měli bychom si v první řadě ochočit mysl tak, aby nás neovládala, jelikož my nejsme onen hlas v naší hlavě, ale vědomí, které tento upovídaný hlas poslouchá a občas se s ním dokonce ztotožňuje! Tento hlas je spojován s levou hemisférou a myslí/egem, zatímco naše skutečná identita je spojována se stále potlačovanou pravou hemisférou a srdcem.

Tento rok může být jednoduše dalším milníkem podobně jako ten loňský, kdy změny, které se začaly objevovat postupně a nenápadně, budou už zase najednou o něco více cítit, resp. už se nebude dařit je tolik popírat. Samozřejmě, že mnohé změny již probíhají, ale mějme na paměti, že od nás vždy vyžadují, abychom se jim přizpůsobili a byli tak potažmo ochotni změnit sami sebe - skrze uvědomění. Je jen na nás, jakou si vytváříme budoucnost a ačkoli je částečně daná vlivem minulé karmy, vytváříme si ji vždy jedině skrze přítomnost, která je TEĎ.

Patrik