úterý 31. července 2012

Chuť přírody

Každý druhý výrobce potravin dnes mluví o tom, jak je právě jeho produkt přírodní a z přírody pocházející. Nic není vzdálenějšího skutečnosti. Kultura nám v této oblasti nabízí náhražku živého přirozeného kontaktu s celistvým bytím ve formě syntetického řešení, které má jediný cíl - vydělat prachy. Všechny ty náhražky, balenou vodou s příchutí čehokoli počínaje a 'přírodními' výživovými doplňky konče, jsou jen byznys a protože příroda dnes táhne, dá se o ní dezduchým způsobem tlachat stejně prázdně jako o čemkoli jiném. Prostě to pomáhá vydělat prachy.
Nedávno se mi do rukou dostala zajímavá kniha, ve které se psalo o bylinkách, které jsou běžně k dostání v naší Krajině. Při četbě, která mě zvláštním způsobem uchvátila mi došlo několik věcí. Krajina je to první, na co poukázal Duch Člověku jako na zdroj jeho celistvého (zdravého a zdravím prodchnutého) bytí. Proto kdysi začal Člověk v Krajině sbírat byliny. Došlo mi ale taky, že k jejich skutečnému poznání nestačí se o nich naučit to co se běžně učíme - tady jak vypadají a jaký je jejich přínos pro zdraví Člověka. Jejich skutečnost leží, stejně jako ta naše, především ve světě Ducha. S každým utrhnutím léčivé byliny si s sebou odnášíme také jejího Ducha a k němu (ať vědomě, či něvědomě) upínáme své naděje a prosby o léčebný účinek byliny. Uchvácen a nadšen jsem zašel do lékárny a koupil si krabičku březového
listí za 17,- Kč. Zalil jsem ji vodou a ochutnal. První, co mě zaujalo byla naprosto zvláštní, nebojím se říct cizí, nahořklá chuť. Tohle moje tělo nezná. Došlo mi jak moc jsou moje chutě zparchantělé kulturou a jejími umělohmotnými náhražkami všeho druhu. Musel jsem se absolutně otevřít vůči zcela novému typu chutě, která se pro mě stala pozvánkou (mostem) do poznání o tom, jak se věci mají. Koupit a zalít si listí z posvátného stromu je sice fajn, ale samo o sobě to nestačí. Musím si nejdřív dovolit poznat. Poznat skutečnou podstatu bytí té rostliny, vypravit se za jejím Duchem a s veškerou pokorou ho požádat o zdraví. Ke každé rostlině vede cesta a kontakt s její skutečností je možný. Dokonce z jejich strany existuje v této souvislosti vůči Člověku určitá nabídka s permanentní platností. Proto dnes při každém nálevu z listů posvátné břízy dělám malou šamanskou cestu a mé tělo má vědomí o tom, že je to pro něj jediná cesta k tomu, jak skutečně ochutnat přírodu.

Autor: Petr Václavek
Zdroj: Nové Bohatství
Vystavil: Fáďos

neděle 29. července 2012

Psychologie snu II.

Ve škole nás učili mnoha užitečným i neužitečným předmětům, ale nikdo nás nepoučil, jak vlastně nakládat se základním projevem naší psychiky – s vlastními sny. V první části seriálu o snech jsme si ještě v tomto ohledu ukázali, že vzhledem ke specifickému „iracionálnímu“ snovému jazyku a jeho interpretaci v minulosti nejsme zvyklí svým snům naslouchat a raději je tak zapomínáme či v extrémním případě vůbec nepřijímáme do svého osobního vědomí. Carl Jung v této souvislosti řekl, že sen, nad kterým se nezamyslíme, je jako dopis, který neotevřeme. 


Proč tyto dopisy otevírat?

Vzrůstající množství těchto odhozených neotevřených dopisů nám (stejně jako v běžném životě) nemůže sdělit žádné informace, čímž se okrádáme o něco, co potřebujeme obzvlášť v těchto přelomových letech. Mnozí ještě stále očekávají spasitele zvenčí, a to ať už mluvíme o mimozemských bytostech, inkarnaci mesiáše a nebo nalezení svého guru. Jiné teorie však nasvědčují tomu, že tentokrát jde o navázání kontaktu se svým „vnitřním guru“, který má přístup do stejných vrstev Vědomí, ze kterých nám přinášeli zprávy v minulosti bytosti jako my, jen na vyšším stupni duchovního vývoje („rozšířený“ přístup do jednotlivých vrstev Vědomí). Náš „vnitřní guru“ (Vyšší Já) rozhoduje, kolik do našeho osobního vědomí ze Zdroje propustí a kdy – učiní to buď zevně a nebo vnitřně, jsme-li toho schopni, což implikuje nutnost mu naslouchat (a rozeznat ho od ostatních „hlasů“, čímž se dostáváme někdy k přímému kontaktu velmi pracně).


Kouzlo současné doby každopádně tkví v tom, že nyní určitá část lidské populace na určitém vývojovém stupni jakoby zničehonic začíná navazovat intenzivnější kontakt s tímto vnitřním průvodcem (pravděpodobně také vlivem ojedinělé konstelace a vzácného galaktického záření, ke kterému se naše soustava blíží). Zdá se, že kvalita tohoto kontaktu koresponduje mnohdy se schopností naší vědomé sebereflexe, v čemž nám mohou pomáhat informace z neosobních vrstev Vědomí – nejjednodušším a nejčastějším prostředkem, jak tyto zprávy úspěšně obdržet, jsou právě sny, které jsou tak přímo ukazateli na duchovní misi každého z nás, byť se nám mnohdy zdají z hlediska osobního vědomí „negativní“.

Sen mluví symbolicky

Jak již bylo naznačeno v úvodu článku, základním důvodem, proč dnes lidé odmítají své sny, je, že nechápou jejich jazyk, díky čemuž na jejich osobní vědomí sen většinou působí velmi rušivě a iracionálně. Lidové snáře tento problém prohlubují tím, že snovým obrazům přisoudily charakter znaku, což by znamenalo, že vše ve snu má jeden význam. Po mnoha staletích jsme však na základě Jungovy analytické psychologie dostali možnost toto základní úskalí při vlastním výkladu překonat a pochopit, že snové obrazy mají charakter symbolu.

Symbol je významově mnohovrstevnatý; může znamenat pokaždé něco jiného, přičemž se jeho význam může lišit nejen v závislosti na konkrétní osobě, ale také v závislosti na konkrétní životní situaci – proto jsou sny nakonec diagnostickým nástrojem v psychoterapii: Při samotném výkladovém dialogu je důležitá interakce mezi klientem a tím, kdo jeho sny dešifruje. V tomto ohledu jsou nezastupitelné a často směrodatné reakce klienta, tj. osobního vědomí, k němuž se daný sen vztahuje.

Samozřejmě ne každý známe někoho, kdo má patřičnou zkušenost s výkladem snů, což zahrnuje v neposlední řadě důkladnou znalost mytologie (ve snech se objevují nabité symboly nejstarších vrstev lidské psýchy, viz např. níže symbol hada). A už vůbec nechceme kvůli výkladu přece navštěvovat psychoterapeuta. Jak jsme si však řekli v závěru první části seriálu, každý můžeme do určité míry své sny dešifrovat zápisem do jakéhosi snového deníku, čímž symbolický kód nevědomí v rámci možností převádíme do logického jazyka vědomí skrze verbalizaci písmem. Už jen tímto aktem v sobě rozvíříme určité psychické síly a dostaneme šanci něco zvědomit a zpracovat, což se paradoxně stává nevědomě. Někdy se můžeme divit již po pár dnech tomu, co jsme vysledovali; tomu, co se v nás vlastně odehrává a kam můžeme dále v životě směřovat.

Pokud jsme vůči sobě dostatečně upřímní, můžeme si zkoušet vykládat sny sami. Předpokladem úspěchu ve výkladu vlastních snů je určitá zralost jedince, která zahrnuje schopnost neobelhávat sebe sama (necenzurovat) a celkový význam snu si nepřekrucovat či racionálně nekonstruovat. Kromě základních poučeních, která zde uvádím, může také posloužit příručka zkušeného psychoterapeuta, například již minule zmiňovaná Aeppliho Psychologie snu. V případě jednotlivých symbolů ovšem nemůžeme bezhlavě podléhat jedné rovině výkladu, pokud s námi však jeden z nich silně nerezonuje – tehdy se jedná o intuici, jež ve své ryzí podobě představuje také hlas onoho „vnitřního guru“, který nám vlastně zprostředkoval i samotné informace obsažené ve snu. Nic ale nezkazíme, pokud nebudeme sny analyzovat či prociťovat a budeme je archivovat „jen pro zajímavost“ – i to je pro naši psychiku totiž velmi cenné.

Symbol hada

Někdy se stává, že nepoučený člověk nemá žádné ponětí o charakteru jeho snových obrazů, tudíž ho ani nenapadne, že by snový obraz mohl představovat něco metaforicky (natož, že by mohl mít více než jeden význam). Takový člověk tedy stojí před dalším úskalím, které představuje lidská tendence sen interpretovat doslova (u někoho se tato tendence projevuje více, u někoho méně). Například potkáme-li ve snu na cestě do práce hada, zdaleka to neznamená, že ho potkáme následující den při ranní cestě do práce, jak by naše doslovné chápání snových obrazů rádo. Zajímavé přitom je, že rozum ví, že něco takového není možné. Domnívám se, že tento způsob myšlení vychází buď z „žádného“ názoru na sny a nebo ze zkušenosti s prorockým snem. Při naslouchání vlastním snům se však postupně naučíme bezpečně rozeznávat, kdy jde o sen doslovně prorocký (velmi ojedinělé) a kdy o symbolicky prorocký. Existují totiž symboly, které se nám zjevují jako silný podpůrný prvek zpodobnění určité aktuální životní situace; tyto archetypické obrazy jsou vlastně v jistém slova smyslu univerzální a společné všem lidem v průběhu dějin.


Česká badatelka Jana Heffernanová se ke snům dostala skrze studium starší literatury. V její práci Tajemství dvou partnerů jsem našel následující úryvek z korespondence Jana Husa, který považuji za velmi cenný doklad toho, že nejstarší symboly (archetypické obrazy) jsou neměnné a objevují se v určitém typu situace, ve které se člověk nachází, a to nezávisle na století či zemi, kde právě žije: „Hadi mnozí častěji se mi zjevili, majíce hlavy i na ocasích, ale žádný nemohl mne uštknouti, a mnoho jiného.“ Tento dopis popisuje dobu pro Jana Husa klíčovou a určitě i velmi těžkou. Hadi zde nebyli jen obyčejnými hady, ale měli hlavy i na ocasech, což vyžaduje pochopitelně vlastní výklad. V této době měl Hus podle dalších záznamů mnoho prorockých snů a ve zmiňovaném úryvku se symbol hada zajímavě překrývá s určitým proroctvím - hadi na symbolické rovině představovali potenciální duchovní nebezpečí (velmi zobecněno), kterému Hus skutečně v blízké budoucnosti čelil, ale úspěšně, protože ho „ani jeden nemohl uštknout“ – tedy přesně jak ukázal sen, který bychom zde tedy nazvali jednoznačně symbolicky prorockým.

V případě hada jde přímo o mocný archetyp, se kterým se ve snu zpravidla nesetkáváme v dětském věku, ale vždy až v období, když se nám nějaká záležitost z vnějšího či vnitřního světa hlásí k řešení ztělesněná podle hierarchie archetypů jako had, což je dáno vnímáním tohoto zvířete očima našich dávných předků, jež je otisknuto v kolektivním nevědomí – skrze vědomí tyto archetypy chápeme zpětně například díky mýtům, legendám a pohádkám, jimž se mimochodem některé sny často podobají. Při samotném výkladu snu s archaickým symbolem, například s hadem, však bereme v potaz jak jeho mytické vlastnosti, tak i ty skutečné.

Na tomto místě ještě poznamenejme, že z klinické činnosti Ernsta Aeppliho (několik tisíc snů) vzešlo 500 nejčastějších symbolů a had v nich zaujímá výrazné místo. U tohoto symbolu existuje mnoho rovin výkladu, přičemž je nutno brát v úvahu barvu hada, jeho velikost, chování a hlavně naše pocity z něj a celkovou scénu (jako třeba cesta do práce, kde had může představovat překážku).

Funkce Stínu

Sen je svou povahou paradoxní; není sám o sobě ani dobrý ani zlý – dalším úskalím při vlastním výkladu snů může být bariéra našeho západního pohledu na svět, čímž je myšleno právě ono tradiční dělení na „dobré“ a „zlé“, jež není ve východním myšlení takřka vůbec akcentováno. Proto my západní lidé máme pravděpodobně o bariéru navíc už v každodenním módu vědomí, protože z něj striktně vytlačujeme, co odmítáme na základě norem kolektivních, ale hlavně těch individuálních, které na nás působí automaticky, nevědomě. To se pochopitelně odráží v našich snech.

Ve snech mnohých z nás se objevuje, a třeba i pravidelně, pro nás nepřátelská postava, která nás ohrožuje a my se jí bojíme. Tyto scény jsou poměrně univerzální, jak píše Heffernanová: „Zdá se nám například, že jsme doma ve svém bytě, v pokoji a najednou někdo buší na dveře, dobývá se na nás, dveře se rozletí, na prahu hrozný chlap, nebo nás nějaký strašný člověk honí na ulici.“ My ani vlastně nevíme, jak by nám tato postava mohla ublížit. Dokonce jde o situace, které jsou v našem reálném životě naprosto nemožné – důležité však je, že před touto postavou utíkáme a bojíme se jí. Uvědomujeme si, že jsme vlastně stvořiteli této postavy, před kterou utíkáme? Před čím utíkáme v rámci svého vědomí?

Jung tuto postavu nazval Stínem, a to jednak proto, že bývá temná a jednak proto, že je to náš skutečný stín, který k nám patří. Náš Stín je totiž ztělesněním všech „nepříjemností“, které odmítáme, uvádějí nás do rozpaků nebo se za ně stydíme; jde o přehnané postoje, myšlenky, názory, činy, problémy, zážitky, na které chceme zapomenout a usilovně je vytlačujeme z vědomí, čímž jim dáváme energii ožívat a přicházet se nám připomínat pravidelně z hlubin nevědomí jako postava Stínu. Čím více dané záležitosti odsouváme, zavrhujeme, či přímo nesnášíme, tím více Stín dostává energie k životu v rámci nevědomí – je tvořen tím, před čím naše vědomí utíká, co odmítá a tím, co už dávno odsunulo do zdánlivého zapomnění. Jak píše dále Heffernanová, před ostatními leccos skryjeme, ale postoj k dané věci z nás nezmizí.   

Stín je zkrátka „ta část naší osobnosti, kterou vytlačujeme ze svého života, kterou nepřijímáme.“ V této souvislosti autorka podotýká, že postava Stínu představuje někdy také připomínající se nerozvinuté funkce či zanedbané schopnosti, což dokládá na případu mladíka, který zanedbával svůj výtvarný talent, což mu patřičným způsobem připomínal pravidelně ve snech jeho Stín.

Našemu Vyššímu Já, našemu „vnitřnímu guru“ jde o psychickou rovnováhu (stará se i o ty vrstvy psýchy, o kterých nemáme ponětí). Jeho starostlivost se nemusí projevovat ve snech přímo Stínem, ale například občasným kompenzační snem, jehož smyslem je kompenzace našeho příliš pozitivního či příliš negativního postoje k nějaké aktuální věci. Sen, ve kterém hraje ústřední roli Stín, nám už přímo ukazuje, co bychom měli řešit a zpracovat – onu vyšší instanci, která na naše pokyny vytváří různé scény, v podstatě nezajímá, že nic takového z pohledu omezeného osobního vědomí (ega) nechápeme nebo přímo chápat odmítáme. Bez ohledu na to nám tedy rázně připomíná, že to, co v bdělém stavu potlačujeme, někde v hloubi naší psýchy roste a může nás ve výsledku pronásledovat jako náš Stín, jenž v extrémním případě dává vznikat tomu, co nazýváme noční můrou. Jak píše Aeppli: „Jsou lidé, kteří se bojí usnout, protože mají hrůzu před zlými sny, které se jim neustále vracejí. Jejich psýcha se jim opakovaně snaží vnutit obraz jejich nedobrého, zoufalého života, ale oni nejsou s to jej vztáhnout na sebe, a pouze se děsí toho, co je ve snu strašidelného.“

Projekce

Stín úzce souvisí s projekcí. Existuje totiž souvislost mezi potlačovanými obsahy psýchy a okolním světem. Podle Junga se to, co potlačujeme, přímo promítá do našeho okolního světa. Vlastní chyby, které si neuvědomujeme, vidíme na druhých – je třeba je tedy přivést do vědomí. Pokud nás na ostatních lidech vyloženě štve nějaká konkrétní vlastnost a připadá nám, že se stále opakují situace, kdy jsme s touto vlastností konfrontováni, měli bychom se zamyslet, zda ta samá vlastnost není potlačována v nás samých. Po zpracování něčeho takového se nezřídka stává, že „nepříjemnost“ z vnějšího světa zmizí, což je způsobeno právě novým nastavením světa vnitřního. Nejen, že sen přichází z tohoto vnitřního světa, aby si tak vyžádal naši pozornost a hlavně spolupráci, ale také je mnohdy naším jediným rádcem v této oblasti.

Úloha snů v naší transformaci

Obzvlášť dnešní přelomová doba představuje příležitost, jak přijmout a zpracovat s odvahou a zároveň pokorou ne „nepříjemnosti“ z okolí, ale v první řadě z nás samých, kde to vše začíná. Člověk při tomto procesu přirozeně usiluje o nějaké vyšší vedení. Někteří lidé si myslí, že existuje jen jediná cesta (např. meditace), jak navázat kontakt se svým Vyšším Já a transformovat tak sebe sama. Podceňují většinou úlohu vlastních snů, které jsou vlastně k dispozici na naší vnitřní obrazovce každou noc – stačí si jen tento fakt uvědomit. Sny vypráví každou noc jen nám a jen o nás, a to upřímněji, než jsme my sami schopni. Nikdo o nás nepromluví pravdivěji než naše Vyšší Já.


Ve snech lze spatřit také mnoho krásného a povzbudivého na naší duchovní cestě, ale je třeba v rámci lekce rovněž upozorňovat na to, s čím bychom se měli vypořádat – po takových snech se probouzíme s nepříjemnými pocity, dokud smysl sdělení nepochopíme a nedáme na rady našeho průvodce. Ten k nám nemusí posílat přímo postavu Stínu; někdy naše stinné stránky může ve snu ztělesňovat reálná postava, se kterou se sice už nestýkáme (např. spolužák ze základní školy), ale představuje pro nás určité charakterové rysy, aniž bychom si to třeba uvědomovali. Sen však nikdy nemluví o této postavě či o naší minulosti, ale užívá tohoto zpodobnění v první řadě k popisu naší psychiky a naší přítomnosti či potenciální budoucnosti. Nevědomí se tak na rozdíl od vědomí nezajímá o minulost, nýbrž výhradně o momentální směr, což s sebou nese možnost volby. Pozorovat své sny tak znamená naslouchat svému rádci.

Skrze práci se sny je možné postupně nejen navázat kontakt s Vyšším Já, s oním „vnitřním guru“, ale rovněž pochopit, že byť nás často tento učitel opravuje poněkud rázně, myslí to s námi v závěru velmi dobře – jak jinak, když ve své prapodstatě představuje zároveň to nejvyšší Vědomí, jehož jsme všichni součástí. 

Předchozí díl Psychologie snu ZDE.
Následující díl ZDE.

Autor: Patrik
Ilustrace: Jitka D. 

pátek 27. července 2012

Mimozemšťan, člověk a naše společnost

Rozhovor mimozemšťana s člověkem nám ukazuje trochu jiný pohled na naši (ne)fungujicí společnost. O tomto videu se také často zmiňuje a dává z něj příklad herec a komik Jaroslav Dušek.


Vystavil: Michal

středa 25. července 2012

Poselství naděje - mj. i o síle Srdce

Je tomu už řadu měsíců, co jsem na Patrikově blogu narazil na nádherné inspirující video (dnes jej tam již nenaleznete), výborně zpracované, úžasně hudebně doprovozené a obsahově velmi silné. Od té doby jsem se k němu vrátil již několikrát a vzpomněl jsem si i minulý týden.

Mimo zmínky o pyramidách, Atlantidě, meditaci, aj., je zde řada minut věnována Srdci. Téměř každý cítí a mnoho lidí i ví, že právě srdce je daleko víc, než jen pumpa na krev, jak se nám snaží od malička namluvit učebnice. Jeho podrobnému výzkumu se věnoval institut HeartMath s velice krásnými výsledky, což potěšilo hlavně (tehdy ještě neexistující) tým Srdce nové energie x). Výsledky výzkumu jsou samozřejmě zmíněny ve videu, ale lze je najít také v knize Pierra Franckha - Zákon rezonance, kde je srdci věnováno několik stránek.



Fáďos

úterý 24. července 2012

Logicky uvažující stromy a žárlivé květiny


Nejnovější botanické výzkumy vedly k překvapivým závěrům: rostliny mají svědomí. A dost možná že mají i duši. Dnešní velmi citlivé přístroje prokázaly, že rostliny dokážou rozlišovat lidi, jsou citlivé na hudbu, mají paměť a vnímají emoce, dokonce i takové, jako je láska nebo žárlivost. Experimenty také zjistily, že rostliny pociťují bolest, radost a strach.
Již v roce 1966 prokázaly pokusy s detektorem lži, že rostliny rozeznávají lidi. Jeden z účastníků experimentu hrál roli mučitele a rostlině lámal listy a větve. Druhý figuroval jako léčitel a o rostlinu staral, zaléval ji a ošetřoval její poškozené části. Rostlina pak oba velmi dobře rozlišovala. Když do místnosti vstoupil „nepřítel“, vydávala silný elektrický signál, který bylo možné vnímat jako výkřik. Když do místnosti vstoupil „léčitel“, rostlina se uklidnila a její elektrické „napětí“ se významně snížilo. Reagovala také na myšlení účastníků experimentu, velmi „emotivně“ dávala najevo nesouhlas, když zjistila, že jí má být ustřižen list.
I pozdější britské experimenty prokázaly, že rostliny dokážou detekovat elektromagnetické vlny a vnímat naši mysl. Zjistilo se také, že si velmi dobře pamatují, jak se o ně kdo stará. Němečtí výzkumníci vyvinuli přístroj, s jehož pomocí je možné slyšet, jak rostliny vyjadřují své emoce. Když jsou ve stresu, aktivně vypouštějí plyn etylén. V závislosti na koncentraci etylénu vydává přístroj různé zvuky. Novináři, kteří se experimentu zúčastnili, uvedli, že když utrhli orchideji okvětní lístek, z reproduktorů bylo slyšet, jak květina doslova křičí bolestí.

Rostliny mají rády Bachovu hudbu


Již v roce 1966 prokázaly pokusy s detektorem lži, že rostliny rozeznávají lidi.

Další pokusy prováděné v nejrůznějších laboratořích po celém světě potvrdily, že rostliny jsou ve skutečnosti složité organismy, které mají paměť, svaly, nervy a hudební vlohy. Trápí je nachlazení, špatné trávení i nuda. Vědci z univerzity v Tübingenu zjistili, že ve špičkách kukuřičných výhonků je receptor, podobný lidské zřítelnici, který dokáže absorbovat sluneční světlo. Díky tomuto receptoru se může rostlina orientovat podle slunce. Pokud se koneček zakryje, rostlina oslepne. Stejným receptorem jsou vybaveny i další rostliny, z čehož vyplývá, že vidí svět kolem sebe.
Další experimenty prokázaly, že rostliny dokonce slyší. Pokud se zemědělským kulturám pouštěla pravidelně hudba, úroda se zvýšila až o 60 procent. Rostliny jsou dost sentimentální, nejvíc se jim líbila indická hudba – během pokusu se stébla obilí natáčela vždy směrem k reproduktorům. Velmi oceňovaly i klasickou hudbu, zejména Bachova varhanní díla. Zato rocku a metalu nefandila ani jedna z nich, během pokusů se odkláněly od zdroje zvuku, vadly a vyžadovaly silnější zálivku.

Zamilovaný fíkus a žárlivý kaktus


Rostliny se dokážou i zamilovat. V jedné britské botanické laboratoři pracovala mladá dívka, do které se zamiloval fíkus. Kdykoli vstoupila do místnosti, ukázala se na monitoru, připojeném k fíkusu, jasně červená sinusová křivka, která se chvěla, když se dívka přiblížila. Jednou se laborantka rozhodla flirtovat s kolegou a fíkus začal tak žárlit, že monitor vyřadil z provozu. Z odborné literatury je znám i další případ – jistý vědec z New Jersey měl u sebe doma žárlivý kaktus. Připojil ho k detektoru lži, a pokaždé, když se v jeho domě objevila žena, kaktus to velmi těžce nesl. A doslova trpěl, když měl muž sexuální styk.
Další experimenty prokázaly, že rostliny dokonce slyší. Pokud se zemědělským kulturám pouštěla pravidelně hudba, úroda se zvýšila až o 60 procent.


Bacha, nepřítel na obzoru!

Zoologové z Jižní Afriky zjistili při pokusech s žirafami a antilopami, že některé rostliny si vyměňují informace o blížícím se nebezpečí. Prokázali, že akácie v případě ohrožení vypouštějí etylén a varují tak ostatní stromy, že nepřítel se blíží. Zjistili i další zajímavou věc. Stromy a keře, které dostanou varování, začnou v listech vyrábět jed, který poškozuje játra přežvýkavců. Podle Jihoafričanů jde jednoznačně o princip kolektivní sebeobrany. To ostatně prokázaly i pokusy izraelských vědců. Ti zase zjistili, že v případě nebezpečí rostliny simulují, že jsou napadeny hmyzem a jsou tudíž nepoživatelné – na listech a stoncích vytvoří podivné útvary připomínající housenky nebo mšice.
Řada odborníků se domnívá, že rostliny mají také paměť. Je zřejmé, že si velmi dobře pamatují, co se jim stalo v minulosti. Podle některých vědců jsou nadány rozumem na stejné úrovni jako živočišné druhy. Už sám fakt, že rostliny tvoří 99 % zemské biomasy, svědčí o tom, že oproti ostatním živočichům se s přírodou dokážou „domluvit“ nejlépe.

Zdroj: procproto.cz
Vystavil: Michal

pondělí 23. července 2012

N. Tesla - Zero Time

S obrovskou radostí jsem dnes večer pokořoval slovo za slovem tohoto článku na webu Energie u Pramene, se kterým je Srdce nové energie velice pěkně provázáno. Odkrývá velmi zásadní informace a pro mnohé z nás mohou být tyto opravdu klíčové.
(U tohoto článku - možná více než u kterého dalšího - platí upozornění na vlastní selekci informací. Stále by si člověk měl zachovat vlastní názor.)
Mimo jiné znovu ukazuje N. Teslu jako jednoho z klíčových mužů moderní vědy vůbec. A to se domnívám, že z jeho práce stále víme jen malý zlomek. Velký díl jeho práce je potom určitě pečlivě uschován v příslušných úřadech s nálepkou "přísně tajné - příliš pravdivé", ale i toho se snad jednou se vší parádou dočkáme. (Na tom ale musíme zapracovat my všichni.)
Závěrem si dovolím kopírovat komentář Michala B., který, myslím si, celou věc také pěkně vysvětluje a shrnuje.
Fáďos

Teď už ale slovy pana Iv.

Michal mně poslal nedávno mailem pár otázek a tak bych rád i seznámil zde místní osazenstvo s troškou vědomostí a je pak na každém, jak se s tím popere.
Běžná populace si myslí, že všichni lidé jsou úplně stejní, tedy identičtí. Nemám samozřejmě na mysli umělé rozdíly mezi tkzv. šlechtou a rádoby obyčejným lidem.V lidské populaci se nenacházejí dva lidé s úplně identickým hlasovým spektrem, či otisky prstů u papilárních linií, rovněž neexistují ani dva lidé stejného pohlaví, kteří by měli stejnou hodnotu Zero Time- svého bytostního kmitočtu (dále ZT), dělal jsem kdysi před lety s tím pokusy a mohu potvrdit, že jsou kmitočty lidí opravdu rozdílné. Na tento objev přišel Tesla se svým přístrojem Zero Time.

youtube.com/watch?v=cx3VTkbnRtI
Bohužel moc o této práci na veřejnosti není známo, ale svědčí to o tom, že Tesla byl opravdu vynikající vědec. Jeho teorie je velmi zajímavá a velmi logická. Myslím, že v jistých kruzích jsou o této práci záznamy. Tesla tvrdí, že zvířata na rozdíl od lidí ZT nemají. Myslím však, že počínaje savci již ZT existuje. Zvířata na nižším stádiu vývoje, mimo savců ZT opravdu nemají a tedy se nemohou ani inkarnovat. Každý člověk má totiž svou specifickou ZT – tedy kmitočet. Tento kmitočet je zápisem času jeho zrodu, vlastně stvoření. U zvířat, tedy savců by bylo možno ZT zjistit pouze za předpokladu již proběhlé inkarnace a stvoření, u nižších živočichů toto neplatí, jelikož ZT nemají. Tesla šel vlastně na podstatu stvoření a hlavně na podstatu stvoření lidských bytostí. Tesla tím dává najevo, že znal nabalující se sféry světů a dovedl vytušit, že každý člověk pochází z jisté sféry svého původu odkud se pak inkarnuje třeba na Zemi. Proto tak dnes velké rozdíly v povahových vlastnostech lidí, každá bytost pochází z jiných nám nadřazených sfér nad naší a bohužel i sfér negativních, tedy pod pomyslnou hranicí bodu 0. Dnes víme, že i těchto bytostí je zde dostatek. Nebudu zde polemizovat o počtu sfér domovů – světů každého z nás, ale jsou to velmi velké rozdíly, které každý zažívá při kontaktu v dnešní realitě. Čím má bytost větší kmitočet ZT, tím jeho podstata pochází z vyšších světů.
Tesla v roce 1920 sestrojil referenční generátor, jehož nákres jsem uvedl výše (pod ním uvedené video generátor velmi pěkně zobrazuje ve 3D animaci, pozn. F.) a pracuje s tkzv. základním kmitočtem o frekvencí 30 Hz, které mu pomohly hodnoty ZT přesně změřit. Později Tesla zjistil, že ZT nemají jen lidé, ale i různé makroskopické artefakty, dokonce i planeta Země a já říkám, že celý náš známý vesmír i se svými planetami a hvězdami. Tesla zjistil i ZT u Slunce, což je jasný důkaz, jak tento objekt má na náš život velký vliv a jeho zhmotnění v tomto prostoru není náhodné a svědčí vše o tom, že celý náš dnešní svět, tedy tato realita byla v určitém čase s jistým úmyslem stvořeny Univerzálním Vědomím-Bohem (Stvořitelem - Universem). Tesla dále zjistil, jak už jsem psal výše, že mnoho lidí má hodnotu ZT řádově větší, než odpovídá předpokládanému stáří Země a celé sluneční soustavy. Plyne z toho závěr, že buďto bylo stáří Země a sluneční soustavy chybně odhadnuto, nebo byl člověk stvořen někde jinde a to mimo naši sluneční soustavu i tedy v jiném rozměru - sféře.

O tuto Teslovu teorii i praktické pokusy se zajímám dlouhou dobu, ale na věřejnosti jsou jen malé informace a dohady, pokud někdo narazí na tuto práci, byl bych velmi rád za informace. Tato teorie je velmi revoluční, ale dle mého se zakládá na podstatných věcech, jelikož dění okolo tomu odpovídá a bylo by vysvětleno mnoho tajemství, kterému se mnoho lidí s malým ZT brání. Jeho teorie velmi potvrzuje stará poznání o inkarnaci živých bytostí a s jejich návratem buď do původní startovací sféry pokud se jeho vědomí nezměnilo, nebo do vyšší sféry, kdy svůj život zde využil pro poučení a nebo někdy i klesnutí ze startovacího bodu (jeho původní sféry) úplně do nejnižších světů, blížících se k záporným hodnotám a tedy propadl na plné čáře a jeho ZT klesla.
Kdyby bývali při Filadelfském experimentu dali na Teslovi práce s ZT, nemuselo dojít k neštěstí u tohoto experimentu, protože při něm neuzavřeli prostorovou smyčku, na kterou Tesla upozorňoval a nebyla jím ještě dořešena u poznání ZT, protože věděl, že každý předmět a věc má svůj kmitočet ZT a patří tím do jistého časoprostoru, pokud se toto nerespektovalo, dopadlo to tak, jak to dopadlo, věci a lidé cestovali v různých prostorech, ale nemohli se vrátit do původního svého časoprostoru, souhlasícího s jejich momentálním ZT, lavinovitě se uvolnilo ZT (změnil se původní kitočet) a nebylo zamčeno, což by umožnilo návrat zpět.


Michalův komentář:
Možná jen pro jistotu na upřesnění - sám i když jsem o tom četl jinde, jsem nyní na rozpacích. Pod pojmem Zero Time (ZT) je tedy myšlen čas vzniku vědomí člověka, čas kdy Univerzum odštěpilo kus ze sebe a stvořilo danou entitu (ať vědomí člověka, planety, hvězdy, galaxie atd.), nikoliv člověka v jeho hmotném těle. Zero Time je tedy nulový bod v čase daného prostoru, kterým je doslova označeno každé Vědomí.
Co jsem se dočetl, sám Tesla netvrdil, že lidé jsou jediní na Zemi s ZT, ale i některá zvářata. Která nebylo blíže specifikováno.
Ale jelikož i vědci (myslím ti opravdoví) se shodují v tom, že vývojově vyspělá zvířata (primáti, savci) by se podle Darwinovy teorie musela vyvíjet zhruba 500x déle než je obecně odhadované stáří vesmíru, nabízí se tu tedy otázka čí výsledkem jsou.
Pro případné zájemce o tuto problematiku (ale i další) doporučuji knihu Ivo Wiesnera - Děti moudrých draků. V ní najdete odkazy i na další skvělé publikace. A nakonec možná zjistíte, co mohou mít společného třeba Tesla, pyramidy, Ufo, menhiry, místa zastavěná kostely, spořič UF5, atd. :-D
Myslím, že Iv zaťal sekyru opět o notný kus hlouběji. Paráda!
Autor: Iv
Zdroj: Energie u Pramene
Vystavil: Fáďos

sobota 21. července 2012

Špalda - alternativa pšenice

Jelikož jsem typ člověka, který se rád poohlédne i po jiné cestě, než té, co na něj útočí ze všech stran, narážím ve svém životě na spoustu zajímavých alternativ ve všech možných odvětvích. Není proto na škodu zabrousit tímto pohledem i mezi potraviny a poohlédnout se po něčem méně profláknutém.

Kde jinde se porozhlédnout, než u mouky. Pšeničná mouka se dnes používá téměř všude. Běžná surovina, kterou jsme vzali na milost a kde kdo se nad ní ani nepozastaví. Mezi myšlenky se dostává snad jen lidem, kteří jsou na ni alergičtí. Málokdo se pozastaví nad tím, že i pšenice je x-krát přešlechtěná a zmutovaná. (Je to asi něco podobného, jako kdyby vašim předkům sáhli do DNA a zajistili, že budete mít kratší nohy, protože je to v řadě případů praktičtější. Nejen že je to hnusná představa, ale také zbytek těla by na to nebyl zrovna připraven a zákonitě by se to muselo někde projevit. Následovala by celá řada problémů.) Takto zmutovaná pšenice je samozřejmě nepřirozená, kde jaký vitamín jí schází a kde jaký zase přebývá. Ve výsledku je potom takováto pšenice, stejně jako téměř každá dnešní surovina, příčinou nenápadných a vleklých zdravotních problémů.


Také proto mi padla do oka pšeničná prababička - špalda (viz obrázek). Je to "jednoduchá" pšenice, která se na blízkém východě pěstovala již před 9 000 lety (prý) a je tak jedna z nejstarších. Na rozdíl od dnešní pšenice není nijak geneticky upravována (stejně jako kamut, mj.), což je při nejmenším pozitivní pro naše tělo.
Co ale potěší každého kuchtíka - špaldová mouka dokáže dokonale nahradit tu pšeničnou. Jediný rozdíl najdeme snad jen v barvě. Špalda má totiž o něco tmavší odstín. Chuťový rozdíl je běžnému smrtelníku nerozpoznatelný, což mohu potvrdit. Lze se dočíst, že může špalda chutnat trošku po oříšcích, nicméně tento postřeh naše rodinná degustace nepotvrdila. Co se týká konzistence, chová se stejně jako pšeničná mouka, takže se s ní i stejným způsobem pracuje.
Mnoho lidí také může zajímat, že je špalda daleko lépe stravitelná, pomáhá prokrvovat organismus a regenerovat, přirozeně neobsahuje cholesterol a dokáže dodávat potřebné množství tuků, aniž by se po ní tloustlo.
Špalda prý obsahuje hodně manganu, draslíku a hořčíku, ale také železo, fosfor, vápník, zinek a síru. Je plná vitamínů skupiny B, takže možná i vhodná na večer místo pivka, co? x) V porovnání s běžnou pšenicí obsahuje více vlákniny, prospěšného tuku a bílkovin.
Dalším plus může být i fakt, že se dá mnohdy použít jako alternativa pšeničné mouky pro alergiky. Je třeba vyzkoušet - každý reaguje individuálně.

Tak s chutí do rozšiřování svých obzorů ;).

Fáďos

pátek 20. července 2012

Pyramidy - Sfinga - Proroctví Edgara Cayce

Jestliže vezmeme jako koncepci "geometrické sítě" Americký kontinent, tak záhadné figurky na planině Nazca ji potvrzují. Tato oblast se prostírá 1500 km dolů od Ticho oceánského pobřeží Peru. Komplex těchto kreseb se skládá z 13 tisíc linií, 100 spirál, 700 geometrických plošek a kolem 30 obrázků zvířat. Planina zabírá plochu 500 kilometrů čtverečních mezi údolími řek Nazca a Inchenie a má neobyčejně suché klima. Technika provedení těchto kreseb neodpovídá ani jedné lokální indiánské kultuře. Podle expertizy kyjevského UFO experta Ally Belokoně, kterou provedl na základě výsledků expedice Johua Howkinse, by práce na vytvoření všech obrazců na planině Nazca trvala řádově tisíce lidských roků. Stopy člověka však na této planině zůstanou navěky.


      Obrazce - trojúhelníkové i lichoběžníkové plošinky jsou široké až 70 metrů. Spirály, sinusoidy i cikcaky mohly vzniknout složením vracejícího se pohybu s postupným. Přímočarost všech obrysů se zachovává dokonce na protínající krajině. Všechny obrázky jsou provedeny v jedné nepřerušené linii, nikde uzavřené a nikde neprotínají samy sebe. Vchod i východ z obrázku - oba vypadají jako dvě paralelní linie. Podle odhadu vědců jsou tyto kresby stopami činnosti nám neznámého Rozumu. Jeho otisky vznikly při činnosti směrované energie neznámé podstaty na zemský povrch. Tento Rozum ovládl zdroj úzce zaměřené energie.
       A.Belokon se domnívá, že obrazce, cikcaky, sinusoidy i spirály zobrazují typické manévry UFO. Na složitém reliéfu kontur obrazců není žádné zkreslení, což svědčí o tom, že jsou vyfotografovány ze stejné pozice jako projekce - a to z letadla nebo létajícího předmětu. Asymetrie obrazců připomíná zkreslení, která se získávají nebo se stávají při fotografování pod určitým úhlem.
       Na okraji této planiny je několik paralelních linií velmi zajímavých svým rozšířením. Vzdálenost mezi liniemi vytváří úměru 4:6:7:8. Na třetí linii je rozložené centrum, okolo něj na svahu hory je vytesán obraz člověka - sovy. Kolem něj tři páry paralelních linií spojující další centra zobrazující uzavřený šestiúhelník.
       Třetí centrum je možné ztotožnit s naší planetou a systém koordinačních linií se Slunečním systémem. Jiná centra se pak ztotožňují s planetami Mars, Jupiter, Saturn, Neptun a centrum páté linie - zničené planetě Faeton.
       Vladimír Babadin - letec, v časopisu Anomálie č. 10/1993 i ve své knize "Tajemství peruánské planiny Nazca" vypráví verzi o tom, že obrazce z Nazca nejsou nic jiného, nežli gigantická mapa Země - sdělení pro kosmické koráby a letadla a současně sdělení o dřívějších civilizacích planety - Atlantidy a Lemurie. Přičemž tato mapa je vypracována v dřívější vzdálené projekci podobné známé mapě Píriho Reise. Je tvořena ne podle rovnoběžek a poledníků, ale podle vzdálenosti hledaných strategických bodů od bodu výchozího. Obrazce Nazca - to je gigantický kosmodrom a mapa - ukazatel významných center Atlantidy a Lemurie.
       Na planině Nazca v Peru je široká oblast dlouhá 1 kilometr. "Když jsem sestavoval svoji mapu, tato oblast byla v severozápadní Africe" - píše vědec Babadin.
       A skutečně v Africe, jako prodloužení linií obrazců Nazca, vzniká široká čára táhnoucí se od řeky Niger přes Gibrartar na Pyrenejský poloostrov. V současné době tato linii prochází teritoriem Portugalska, Španělska, Maroka, Alžíru a Mali. Babadin odhalil i další linie Nazca v Africe, ale také v Austrálii. Tyto linie potvrzují, že kolonie Atlantů byly též v Africe a Austrálii, Indii, Americe a také na ostrovech mezi těmito kontinenty.

Proroctví Edgara Cayceho



       Podle mínění Petra Oreškina, autora knihy "Babylónský fenomén", je na sarkofágu faraóna Tutanchamóna v pyramidě v Gíze starobylý nápis: "Věky nésti pravdu žijícím, že ty vraždíc se ptáš, přehrady tomu stavějíc." ¨
       Jakouže pravdu měli na mysli stavitelé pyramid na tomto nápisu? Zdá se, že ji rozluštil veliký prorok Edgar Cayce. Tento člověk byl velkou senzací 20. století a jsou o něm napsány desítky knih a nesčíslně publikací. On uměl nejen výborně předpovídat budoucnost ( všechna jeho proroctví se vyplnila s překvapivou přesností) , ale i viděl minulé životy lidí. On tvrdil, že my všichni - my, současné lidstvo, jsme vyšli ze staré Atlantidy. První skupina obyvatel USA žila v Atlantidě, Egyptě, Římě a v ranném americkém období. Druhá skupina žila v Atlantidě, Egyptu, Římě, Francii a byla v americké občanské válce.
       Ze dvou a půl tisíce zápisů zasvěcených "čtení životů" byla třetina zasvěcena Atlantidě. Všechny tyto zápisy jsou zachyceny v knize jeho bratra "Edgar Cayce o Atlantidě". Edgar Cayce tvrdil,že jmenovitě v Egyptě, v pyramidách je historie Atlantidy. Kopie všech dokumentů Atlantidy o její historii i civilizaci byly přeneseny do Egypta atlanťany (Mágové-Žreci) a uschovány v Sále letopisů,v nevelké pyramidě, která leží mezi pravou tlapou Sfingy a řekou Nil. V archivu jsou těla imigrantů z Atlantidy. Když "Sál letopisů" v pyramidě Cheopsově bude odhalen, bude nalezena výzdoba oltářů CHRÁMU DNE, logaritmické tabulky, pečeti, chirurgické nástroje, léky, tkaniny, hudební nástroje, korouhve, zlato a šperky Atlanťanů. Edgar Cayce předpovídal, že i na Yucatanu v Americe se odhalí CHRÁM BOHYNĚ IŠTAR, kde jsou uloženy letopisy Atlanťanů.Na Yucatan se atlanťané ve své době dostali loděmi a letadly. Cayce potvrdil, že Cheopsova pyramida byla postavena někdy mezi lety 10 490 - 10 390 př.n.l.


       Přibližně v té samé době byla postavena i Sfinga. Cayce upřesňuje, že : "INFORMACE musí být nalezena u základny levé přední tlapy Sfingy, ale ne v podzemních tunelech pod Sfingou. Informace je uložena v překrásném kameni základu této tlapy. V samotné Cheopsově pyramidě budou nalezeny informace týkající se doby, kdy ve starém Egyptě proběhl velký přerod po příchodu vysoce rozvinuté civilizace Atlanťanů." Informace v Cheopsově pyramidě obsahuje veškerou historii lidstva až do roku 1998.
       Cayce o tom dále hovoří : "ta doba přijde, až Země změní svoji polohu, a na Zemi se znovu objeví VELKÝ MESIÁŠ aby vyplnil proroctví zachovaná v archívu." Cayce nazval Cheopsovu pyramidu PYRAMIDOU POROZUMĚNÍ. Podle něj byla postavena s využitím levitace a Vesmírných zákonů, které dovolují železu, aby se vypařilo ve vzduchu. V této pyramidě se nachází sál zasvěcení a cíl pyramidy je mnohem vyšší než-li jen jako pohřební místo. Uvnitř pyramidy jsou matematické i astronomické propočty a kalkulace o ukončení zemského cyklu, o možné změně pólů a o příchodu nového Mesiáše, který provede změny na Zemi. Také zde mají být zaznamenány údaje o tom, jaké to budou změny. Tyto změny jsou zašifrovány.
       Spisovatel a himálajský badatel E. Thomas ve své knize "Shamballa - oasa světla", píše: " V poslední čtvrti dvacátého století se lidstvo musí připravit na příchod Archatů a Maitrei (Kristus)". Když Sfinga v Gíze oznámí svoji výstrahu, my musíme být připraveni na veliké události.
       Jako strážci kulturního dědictví zmizelých civilizací odhalíme tajné archívy v Egyptě a ukážeme existenci vysoce rozvinuté vědy a technologie dávných věků. Na svých televizorech diváci uvidí překvapující úspěchy civilizace, existující mnohá tisíciletí před námi. Závěr z tohoto nálezu bude jasný: "My můžeme přinést stejnou zkázu, jak ty předešlé národy."
       V roce 1934 v době seance Edgar Cayce říkal ke své pacientce, že žila před 29 tisíciléty na zemi Atlanťanů v době, kdy tam byly rozvinuty energetické síly s jejichž pomocí se přemisťovaly posádky, když se četly zápisy skrze stěny, kdy se fotografie dělaly na dálku, kdy byla překonána gravitace a vyráběl se úžasný krystal obrovských rozměrů a velké moci. Mnohé z toho přineslo zkázu.
       Cayce potvrdil, že se Atlantida nacházela mezi Mexickým zálivem z jedné strany a Středozemním mořem ze strany druhé. Důkazy o existenci civilizace Atlanťanů je možné najít v Pyrenejích, Maroku, v Britském Hondurasu, na Yucatanu a na ostrovech u Ameriky, speciálně na Bimini.
       Cayce dělil historii Atlantidy na 3 období. První období počítá na 50 tisíc let před naším letopočtem, druhé období na 28 tisíc let př.n.l. a třetí a poslední éra úplného potopení mezi léty 10 500 - 10 000 let př.n.l. Atlanťané se podobali rudé rase. V mnohých článcích Cayce hovořil o době Atlanťanů, kdy probíhal boj mezi dvěma skupinami. Jedna z nich "Děti zákona Jediného" to je světlé síly a druhá "Synové Belialu" - temné síly. Během války mezi nimi byla část kontinentu zničena. V Atlantidě byli mnozí, kteří pochybovali o tom, zda bylo nutné, aby prostí smrtelníci znali aplikaci duchovních zákonů k hmotným principům neboť v tom byla skryta ohromná ničivá síla - říkal Cayce. Atlanťané zhotovili speciální přístroj pro aktivaci sil slunečního záření s cílem vytvořit energii pro koráby a zpracování elektrické energie. Tyto síly byly obrácené k elementům Země a vyvolaly první katastrofu.
       V květnu 1941 E.Cayce v jednom sezení řekl, že v Atlantidě do prvního zničení pevniny byly využívány síly, které se nyní jen odhalují. Mohou být využívány pro spoje, přepravu i ničení. 2.prosince 1942 byla poprvé uvolněna atomová energie o které Cayce hovořil několikrát již dříve.
       V roce 1933 hovořil k jednomu pacientovi : Tento subjekt na setkání představitelů států Atlantidy diskutoval otázku, jak žít s obrovskými zvířaty, která žila na Zemi. Také byly vynaloženy prostředky pro ohraničení prostoru, který by byl nepřístupný pro devianty. Byla to emanace vyzařování smrtelného super kosmického charakteru z různých bodů Země. Tyto paprsky, jak řekl Cayce, budou objeveny až během 25 roků. Na otázku, kdy proběhlo toto setkání, Cayce odpověděl, že to bylo někdy v roce 50 722 př.n.l. Jestliže připočteme k roku 1933 ještě oněch 25 roku z předpovědi, tak zjistíme, že v roce 1955 byl objeven antiprostor, v roce 1957 antineutron.
       V roce 1958 již hovořil o antihmotě a o její ničivé síle jestliže vstoupila do reakce s hmotou. V roce 1958 byl objeven laser a maser. Vyprávění Cayceho o 2. a 3. etapě Atlantidy odpovídají odhalení Krystalu, který velmi připomíná krystal k využití laserem. V jedné seanci Cayce říkal: V Atlantidě ještě před druhou katastrofou, v době, kdy již byla pevnina rozdělena, byl tento subjekt mezi těmi, kdož rozšifrovali poslání získané přes krystal a také oheň ( světlo), který se musel stát VĚČNÝM OHNĚM PODSTATY.


       V roce 1933 Cayce sdělil něco o technologickém rozvoji Atlantidy, popsal složitou metodu stavby budovy, ve které se nacházel "Ohnivý kámen" nebo výše zmíněný krystal. Omylem jej umístili příliš vysoko na něco, z čeho pak vznikla druhá a ještě horší katastrofa rozdělující Atlantidu na jednotlivé ostrovy. Cayce o krystalu ještě hovořil dále - za prvé popsal, jak vytvořit takový krystal, který je v současné době ukryt na třech místech na Zemi. A to v Atlantidě, která je potopená nebo v Poseidonii, kde část chrámů bude ještě odhalena pod nánosy nedaleko Bimini u pobřeží Floridy. Za druhé v chrámu kroniky v Egyptě, kde subjekt společně s druhými se zabýval pečetěním zápisů přinesených ze země jejich původu.
       Za třetí byly zápisy dovezeny na nynější Yucatán, kde několik roků zpět archeologové odhalili kameny staré stavby. Na kamenech je emblém. Tyto kameny budou v budoucnu převezeny do muzea v Pensylvánii a část bude ve Washingtonu nebo Chicagu. Cayce tvrdil, že mnozí z těch, kdo opustili umírající Atlantidu se přestěhovali do Egypta, Afriky i Ameriky. Jmenovitě v Egyptě, jak předpokládal, se nachází veškerá historie Atlantidy.

Zdroj: Will Landa - "Vesmírná tajemství pyramid a Atlantidy"

Zdroj: Matrix 2001
Vystavil: Michal


pondělí 16. července 2012

Krátce o SNE

Zdravím všechny čtenáře.

V posledních dnech prochází Srdce nové energie drobnou obměnou, která je oku čtenáře utajena.

Jednak jde o drobné personální změny... Přidal se k nám další probouzející se kolega, kterého můžete najít doma na adrese http://eclipsis12.webnode.cz/ a bude tak naší další posilou. Jeho hlavní předností je skvělé třídění informací, můžete se tak těšit na zajímavé články s poutavou tématikou z mnoha koutů internetu. Brzy se do aktivit na SNE zapojí x).

Ovšem navazuje na to konec aktivity Petra Hynka, který končí se svým blogem a pravděpodobně i se svým členstvím ve SNE. Rozhodl se žít především svůj vlastní život a my mu tady necháme prostor pro případ, že by chtěl "promluvit k lidem SNE" x). Tým SNE Petrovi za vše velmi děkuje.

Další novinkou může být drobné překvapení, které mám nyní v hlavě a které teprve budu domlouvat. Mimo jiné by to pomohlo zachovat odkaz Petra Hynka, takže doufám, že Vás tímto brzy budeme moci překvapit, že Váš tím potěšíme a že si to snad i brzy oblíbíte.

Určitě jste si mnozí všimli, že v poslední době přestalo publikovat několik krásných webů, ať už jde o Petra Hynka, nebo Orgo-net, atd. Na to se SNE rozhodlo reagovat posílením týmu a snahou tyto informační mezery alespoň částečně zacelit x).

Nakonec drobná omluva za nižší aktivitu co se týká článků, ale především komentářů. Je léto a náš tým se skládá z mladých lidí, kteří si život umí užít a mnohdy dají přednost raději svému životu před internetovým projektem, proto se může stát, že nebude žádný z našich členů v blízkosti internetu třeba i několik dní. Tomuto ale určitě pomůže avizovaná posila do našeho týmu ;).

Fáďos

Všechno "špatně"?

Také s podivem a úsměvem na rtech sledujete, jaké úžasné a nestabilní křivky nám v posledních dnech vykreslují grafy?  x)
Radost pohledět...


Fáďos

pátek 13. července 2012

Dolétneš dál a výš, než si dokážeš představit



Let do volnosti je spojen s objevováním nových možností. Je to levé a pravé křídlo letce, který se rozhodl pustit pevné struktury tohoto světa a vydat se na cestu, o které dopředu neví (a ani nemůže vědět), kam vede a co přinese. Dokud se nepustí, nezjistí to. Dokud neodlepí své titěrné nožičky od jistoty s jakýmkoli názvem, nazažije to. Jde jen o to říct si: "Tak jo." A to se stane jeho vlastním neviditelným skutkem, který mu změní život. Magickou formulí, která zapříčiní, že jednoho dne se něco uvnitř uvolní a dovolí mu pustit se pro skutečný dotek síly. Je to neskutečně uvolňující... nadechnout se po letech čerstvého vzduchu, ucítit lehkost a vzdušnost v pohybu a manévrování. Ucítit sílu života na vlastní tělo. Z hloubky se mu zamotá hlava, ale ne na dlouho. Zvykne si. A nic v něm už nikdy nezatouží po tom se vrátit. Není kam. Je volný k tomu nechat se použít.


„Chceš-li být šťastný, zjisti, co miluješ ze všeho nejvíce. Vrhni se do této lásky s odvahou, vytrvalostí a maximální rozhodností. Odměnou za tvé snažení ti bude zavržení a vyloučení ze společnosti tvých přátel a blízkých. Pokud se však odmítneš vzdát, pokud přežiješ osamělost a pevně se přidržíš své lásky, zjistíš, že máš nové přátele, novou rodinu, která tvé hodnoty a ideály sdílí. S nimi dolétneš dál a výš, než si dokážeš představit.“
- Richard Bach, Jonathan Livingston Racek


Autor: Petr Václavek
Vystavil: Fáďos

středa 11. července 2012

Eurythmics: Sweet dreams - třetí oko/šestá čakra/šišinka mozková a sny


Počátek transformace svinstva v nás od momentu Rozhodnutí až po dnes


Inspirující (in spirit :-)) výpověď jedné hledající - jedné z nás...

Možná se následující řádky týkají jen pár lidí, ale vím, že je důležité, aby se tenhle příběh dostal ke správným lidem... Je to můj příběh a u každého z Vás může proběhnout jinak, obsah bude různý, forma zůstává, musíte být bdělý a plně vědomí. 
...............................................
Probudila jsem se z iluze, že moje transformace proběhne mírumilovným a harmonickým způsobem a cítím jakousi úlevu, protože jsem věděla, že to nemůže být tak jednoduché. Že bych se jednoho dne probudila, uviděla víly, ucítila všeobjímající lásku. A to jen tak, lusknutím prstů, za to, že jsem v tomhle životě "hodná". To se mi zdálo dost málo za to, co jsme tady na Planetě prováděly. 

Viděla jsem záblesky toho, co jsme napáchali v době kolem Egypta, kdy jsme si hráli s černou magií, posílali tisíce lidí na smrt bez jediné emoce, manipulovali s životem a smrtí, zabíjeli novorozeňata, otevírali časové portály, z nichž mnohé jsou otevřené, nebo se otvírají a napojují na tuhle dobu. 

Tak, jak bylo předurčeno. Smluvený pád vědomí. Od momentu Rozhodnutí, kdy jsme měli božské vědomí i schopnosti, přes období, kdy nám zůstaly jen ty schopnosti a kdy jsme z nudy, touhy po poznání a moci napáchali věci, které nás ovlivňují i dnes, až po období, kdy se bez těchto schopností musíme zbavit následků, abychom znovu získali vědomí.

Každý z nás si prožil nějaký temný život a ne všechno jde transformovat skrze utrpení a pochopení v životech, musí to být vědomá přeměna sraček, které jsme si z těch dob přinesly, vědomé prožití těch nejsilnějších emocí, tak vědomé, že se Vám kroutí tělo v křečích a prosíte boha o odpuštění za všechny své hříchy. 

Součástí dohody o pádu vědomí bylo rozhodnutí prožít temná období, která následně transformujeme. To je ten slib, který jsem bohu a sama sobě dala. Až doteď jsem si nebyla vědomá toho, co by to mohlo znamenat... Kdo si myslí, že se ho netýká očista nízkých pudů, má v sobě určitou část pýchy či potlačený strach, jinak by Vám zákon přitažlivosti tenhle článek nepřinesl, zůstal by zcela mimo Vaše pole pozornosti, jednoduše byste ho nečetli.

Zlo v nás vystrkuje růžky a vytahuje poslední esa z rukávu. Životní zkoušky a očista ve fyzickém světě je jedna věc, ale za tím vším stojí skutečná pradávná Síla temna, která v tom všem hraje nesmírně důležitou úlohu. Ďábel v jakékoliv podobě. Jehož úlohou je vyprovokovat nás k akci,  odvaze postavit se tomu čelem, probudit v nás největší emoce zla, abychom je ze svých hluboko schovaných kořenů vynesly na povrch. 

Je tomu týden, co jsem pocítila skutečný božský mír, nadšení a bezpodmínečnou lásku ke všem, cítíla jsem propojení se svými průvodci a totemovými zvířaty, i se všemi lidmi na planetě, měla jsem chuť uspořádat vše ve svém životě na základě božského záměru a plánu duše, měla jsem energii to vše udělat, Vesmír mi posílal vše, co jsem potřebovala, a to často během pár sekund. Bylo mi dáno pocítit tenhle stav a uvědomit si, že to byla jen ukázka Nové Země a teď vím, že to může být ještě lepší, protože v pozadí pořád bylo něco, co jsem nedokázala pojmenovat.

Možná už jsem byla tak připravená, že přede mnou má duše otevřela tuto zkoušku. Zavolala mne intuice a já otevřela Pandořinu skříňku, časový portál do Egypta, kde jsme si hráli na Bohy a chtěli nesmrtelnost. Cítím, jak část mého vědomí je uzamčené v té době a čeká na uzavření cyklu. Vytvořili jsme tam bytost, která nás provázela všemi životy, manipulovala s námi, vyvolávala v nás nejsilnější emoce a byla tak chytrá a tak silná, že jsme si nevšimli, že to nejsme my. Rituálu se zúčastnilo asi 20 lidí, možná víc, možná méně, ale časový portál se neuzavře, dokud my všichni nedokončíme, co jsme započali. Je v naší DNA, cítím ho v každé vlásečnici, v každé buňce mé krve. 

A takových bytostí je tady spoustu a začínají se vztekat, protože s nimi vědomě nepracujeme, vytlačujeme je z jejich přirozených domovů, bez úcty k jejich podílu na celé této hře, bez lásky, jen ve strachu a v pýše, že náš díl práce je čistší a tudíž bohu milejší. Oni nemůžou sami odejít, musí být dokončeno, co bylo otevřeno, proto tolik lidí končí poslední dny na psychiatrii, protože oni si žádají naší pozornost a budou žádat ještě víc. Každý, kdo bude mít odvahu se na to podívat a zakřičet sám v sobě hluboce a upřímně: "Kdo jsi, když to nejsem já." - každý ten bude osvobozen. Když jsem tohle dokázala, uviděla jsem bytost zcela jasně energeticky identifikovatelnou a uvědomila jsem si, že jí znám celý život (možná i všechny životy), že je krásná a že jí vděčím za svůj posun, i za své utrpení. Bylo v tom trochu lásky i trochu nenávisti. Jako ve vztahu únosce a oběti. Nevyhánějte ho, milujte ho, je to bytost, která vás provázela všemi životy a posouvala Vás ve vývoji rychleji, než by to bylo možné cestou světla. Tak, abyste mohli stanout zde v roce 2012 a nést všechny následky. Jste silné bytosti a krásné, čisté. Žít tenhle život na pozadí manipulace těchto bytostí, udržet si hlavu čistou a neskončit v blázinci s paranoidně schizofrenní obsesí je skutečně výkon hodný potlesku. Každý pracovník světla má v sobě zároveň temného anděla, jsme v dualitě!

A nad tím vším je skutečné požehnání, neboť je to začátek probuzení Skutečného člověka, očištěného a krásného...

Než jsem tohle vše pochopila, žádal si pozornost, měla jsem příznaky posedlosti, když to na mě přišlo, začala jsem křivit prsty, ukazovat ďáblovy symboly a chrčet zvuk, o kterém jsem netušila, že dokáže z mých úst vyjít. Jediné, co mě udržovalo v naději, bylo vědomí, že vše má smysl, že už jsem byla na takové úrovni vědomí, že bych si nepřitáhla zkoušku, kterou bych nezvládla. Vědomí, že tohle je okamžik, na který jsem celý život čekala a připravovala se, že každý film, každá informace a každá zkušenost měla v mém životě význam právě pro toto odhalení. V mém těle probíhal boj, mám rozmašírované snad všechny vnitřnosti, jak jsem se mu bránila. Když jsem ho já světlem od sebe odstrčila, odešel provokovat někoho jiného na druhém konci republiky, ty příznaky byly tak stejné, že tomu nešlo nevěřit. 

Všechno, co jsem se naučila o světlu, jsem zapomněla a neumím to použít. Když stojím tváří v tvář své Temnotě, najednou nevěřím v anděly, najednou si nedokážu vzpomenout, že mám své průvodce. Donutil mě zrelativizovat úplně všechno, nevěřit vůbec ničemu a spoléhat se skutečně jen na sebe, přičemž se nejprve musím naučit, co jsem já a co je on se svými projekcemi. To, že přišel, má význam. Řekl, že nedá pokoj, dokud si neuvědomím svou sílu a je schopen jít až za hranice. Najednou věci v mém životě dávají smysl. Řekl, že tím budu muset projít sama a ve chvíli, kdy jsem volala všem svým přátelům, nikdo to nezvedl, což jen podporovalo mojí paranoiu. 

Teď vím, že tohle přesahuje vše, v hlavě jsem uslyšela "Celý Vesmír je s Tebou, Anamel." A pořád jsem v pochybnostech, jestli jsem se zcela nezbláznila, ale mám hodně důkazů, že je to všechno skutečnost a ty si musím neustále připomínat. A vím, že je to počátek. Měla jsem sen, šroubovici DNA na obloze, v tom snu byl silný pocit, že už to začíná. Před 14 dny jsem skutečně uviděla šroubovici DNA na obloze, poprvé v životě jsem viděla zhmotnění energie do obrazu v realitě a v tu chvíli mi přišla sms od člověka, který je pro mne teď obrovskou podporou, protože prožívá to samé. 

Při tom všem kolem je těžké zachovat si chladnou hlavu. Vymítání, indicie, telepatie, Lemurie, Atlantida, černá magie, načítání dávných vzpomínek skrze setkání s neznámými lidmi, skrze písně, skrze filmy, obrazy, hledání odpovědí v pohádkách, legendách, přesmyčkách jmen… Vždyť ještě před pár dny jsme žili v úplně jiném světě. 

Cítím potřebu o tom napsat, protože se s tím setká ještě hodně lidí, to je to, co nás v následujících letech čeká a kdo to nerozpozná, bude tomu podléhat a bude páchat ještě větší zlo na světě. Taky jsem v jednu chvíli myslela, že bude lepší se zavřít na psychiatrii, neboť jsem začala být nebezpečná okolí i sama sobě. Zlo si žádalo pozornost těmi nejmanipulativnějšími způsoby - projekce zabíjení, skákání z okna, vize apokalypsy, černých andělů.


Lidé jsou v podstatě čisté duše. To zlo v nás nepochází z nás. Třeba jsme skutečně vytvořili tyhle myšlenkové formy, které nás provedli pádem vědomí a nyní čelíme posledním zkouškám, cítím, že tím procházím, abych mohla své zkušenosti sdílet, bude nás víc, tohle je ta transformace, o které se pořád mluvilo. Skutečná fuška, přeměna všech sraček v nás. Jestli si někdo myslel doposud, že dělal dost, záhy pochopí, co to znamená skutečná očista a proměna vědomí.

Možná ze mne mluví pýcha, ale to je přirozené, to je taky jeden z nízkých pudů. Možná, že si svou negativitu ospravedlňuju a svádím vinu na někoho mimo mne.

To je dost možné, ale v tuhle chvíli je to pro mne jediné vysvětlení, které mi brání, abych nepropadla totálnímu šílenství, takže se toho budu držet jako pravdy, neboť čemu věříš, to skutečně je. I Osho říkal, že krása je víc než pravda a krása v mém pojetí může být i temná. Když se na to podívám z jiné strany, jde tu o krásný dobrodružný příběh, jenom v něm bohužel jde o můj vlastní život a nejspíš i duši. 



Cítím se rozpolcená, jako by jedna má část zůstala v Egyptě, vidím se, jak stojím u toho rituálu a vše je zastavené, nikdo se nehýbe, cítím odpojení od nynější reality a přesun do tamějšího bezčasí, občas se v tom utápím. 

Ale musím si znovu a znovu uvědomovat, co znamená být multidimenzionální, bez prostoru a času. Mé vědomí se v jednu chvíli přesunulo do okamžiku Rozhodnutí. Najednou jsem stála nejen v bytě a nejen v egyptské svatyni, ale i v chrámu kdesi před tím, sama pro sebe jsem si to místo pojmenovala Lemurie, protože někdy tam jsme měli plné vědomí a rozhodli jsme se pro tuhle zkušenost včetně pádu vědomí. Možná to je úplně jindy, úplně jinde. Na tom nezáleží. Díky tomu mne pohltil nesmírný klid, neboť zároveň stojím tam, dívám se na svou zkušenost, cítím tu zodpovědnost, tu tíhu i tu hrozbu selhání, ale je tam tolik lásky a odvahy, stojím u jakési kamenné mísy s vodou ještě s několika lidmi, budou to moji nejbližší, cítím jejich lásku, i svou lásku.

Buď silná, zaktivizuj se – ozývá se mi ve slabých chvílích v hlavě spolu s rychlými záblesky momentu Rozhodnutí. Ano, vše je, jak má být. Pochopila jsem, že nad tím vším je ještě něco, nad tím vším svítí hvězda mé duše a ukazuje mi cestu. Nad tím vším stojím někde po boku svých nejbližších, jsem v bezpečí a jsem šťastná a nyní si dokážu ten pocit uvědomit i tady. 

Ačkoliv to není konec... Je to cesta transformace sedmi smrtelných hříchů na sedm božských ctností.  Vztek, pýchu, lenost ... nemůžeme potlačovat, musíme je poznat, nechat projít. Protože ani cesta sebetrýznění, potupného sebepokořování a přetvařující se obětavosti či spasitelství není správnou. Jedinou cestou, jak z toho ven, je probudit v sobě sedm ctností, tak člověk uteče smrti a bude mu navrácena duše. A ďábla nikdo neobelže, on pozná, kdy je to skutečné... Miluji Vás, neboť vy jste odvážné bytosti!

..............................

Autor: Anamel Paolina 
Vystavil: Patrik

sobota 7. července 2012

Francouzský film La Belle Verte

Rád bych jen krátce odkázal na skvělý film La Belle Verte francouzské režisérky Coline Serreau, který v celé nahotě ukazuje dnešní kulturu a všechny ty zbytečné systémy, které jsme si kolem sebe vytvořili v konfrontaci s tím, jak jednoduše a krásně lze žít. Z vlastní zkušenosti můžu jen doporučit.

Více o filmu píše Petr Václavek ZDE. Za odkazem pochopitelně najdete i zmíněný film a to s českými titulky.

Fáďos

neděle 1. července 2012

Psychologie snu I.

„Většina lidí mívá sny; ale jen málokdo chápe jejich smysl“, začíná svou nadčasovou práci Psychologie snu Ernst Aeppli, žák a kolega zakladatele analytické psychologie Carla Junga. Nejen, že většina z nás mívá od počátku života sny (podle vývojové psychologie již od prenatálního období), ale je možné dokonce tvrdit, že sny míváme všichni, protože sen představuje pravděpodobně nejjednodušší prostředek, skrze který může vědomí obdržet někdy zcela zásadní informaci z nevědomí. 

Lišíme se pouze v tom, jak na sen pohlížíme, čímž přímo ovlivňujeme, zda nám sen zůstane ve vědomé paměti alespoň chvíli po probuzení do bdělého stavu, a nebo si na něj nevzpomeneme vůbec, čímž se mnohdy velmi podstatná informace o nás samých a naší přítomnosti dostane pouze do podvědomí. Zpráva však může i klesnout zpět do hlubin nevědomí a tam čekat na další příležitost vyplout na hladinu našeho vědomí, a to v nejbližší budoucnosti – dokud bude tohoto sdělení třeba; snu se nedá bránit.

Za pomoci snů lze určit, kdo vlastně jsme a kde se zrovna nacházíme na své životní cestě. Možná se to zdá logické, ale přesto to není plně zakotveno v povědomí mnoha z nás, jelikož jsme k ničemu takovému ve školních lavicích nebyli vedeni – z následujících řádků by mimo jiné mělo vyplynout proč. Než se však pustíme do odhalování historických kořenů našeho současného, někdy poněkud rozpačitého pohledu na sen, je třeba také podotknout, že i když snům moderní člověk odmítá naslouchat, mají na něj určitý vliv. A to platí dokonce i o těch nepřijatých snech; o těch zapomenutých (resp. vytlačených z vědomí do podvědomí). I takové sny mají moc nás ovlivňovat, a to minimálně ve formě emočního naladění v průběhu dne, což může většina z nás potvrdit. 

Postoj obyčejných lidí ke snu dříve a dnes

Sny jako takové provází člověka již od pradávna, o čemž svědčí například nejstarší dochovaná literatura. Pokud tento fenomén zkoumáme v rámci jedné historické éry napříč kulturami, narážíme pochopitelně na mnoho rozdílů nejen v přístupu ke snu, ale samozřejmě hlavně co se týče jeho výkladu; jiným způsobem na sen pohlíželi starověcí Číňané, Indové, Egypťané, Židé, Arabové, Řekové, Seveřané atd.

Nazírání na sen se samozřejmě měnilo i v závislosti na dobovém kontextu. V tomto ohledu se zde omezíme na naše středoevropské prostředí. Pohled na snění současného moderního člověka značně ovlivnilo období, které nazýváme osvícenství, během něhož byly položeny základy moderní vědě. Zatímco za dob Slovanů a ve středověku by pro nás bylo pravděpodobně přirozené sny přeceňovat a spojovat je třeba s určitými náboženskými  představami, od osvícenství se většinou ztotožňujeme s racionalistickým relativizováním tohoto psychického jevu a redukujeme jej tak na pouhý vedlejší produkt tělesných pochodů.
 
Západní materialistická věda si postupně vytyčila hranice svého zkoumaní tak přísně, že veškerý přesah běžného módu lidského vědomí zavrhuje a odmítá se jím zabývat. Tím tyto jevy, mezi něž patří i sen, samozřejmě nemohla zničit – lidé je zažívají bez ohledu na vládnoucí paradigma. V tom stávajícím mají ale díky zažitým racionalistickým postulátům nebezpečný sklon tyto jevy relativizovat či dokonce tabuizovat.
V tomto ohledu je dnes sen vnímán v drtivé většině případů jako něco nesmyslného a tudíž otravného; něco co prožíváme proti vlastní vůli a co je třeba zapomenout – sen se zdá být nepochybně tabu především díky osvícencům, kteří se snažili svým racionalismem vymezit vůči předchozí éře náboženského fanatismu. Racionální pohled byl však rovněž založen na víře, a to v základní dogmata tehdy vznikajícího newtonsko-karteziánského paradigmatu, které se dnes již také hroutí (viz současné revoluční objevy v mnoha vědních oborech, které ukazují vesmír jako živou propojenou síť na všech rovinách jeho existence).

Bylo by ovšem chybou tvrdit, že v současné populaci existuje jen jeden postoj ke snu. Přežívá stále i onen naivní přístup, jehož kořeny sahají až do středověku. Tento proud ztělesňují lidové snáře, jež jsou sice vysmívány, ale na druhou stranu také často vyhledávány v zoufalosti a v jakési duchovní vyprahlosti (srov. popularitu bulvárních horoskopů). Tato vyprahlost je možná dána tím, že oba známé modely přístupu ke skutečnosti (náboženský a racionalistický) se zdají být stejně extrémní a tudíž v zásadě stejně slepé – ani jeden z nich už nám nestačí.

Sen z pohledu psychologie (Freud a Jung)

Povědomí dnešních lidí je ovšem značně pozadu, opírá-li se o přesvědčení stará několik staletí; předávaná z generace na generaci. Současná společnost, a česká obzvlášť, není totiž stále dostatečně informována o empirických poznatcích hlubinné psychologie, které položil základy Sigmund Freud na konci 19. století svou psychoanalýzou. Byť je Freudův výklad snů značně omezený (což bylo nakonec dáno dobovým kontextem), byl každopádně prvním psychologem, který se začal vážně zabývat sny, čímž se tak zasloužil přímo o to, že se sen dostal na několik desítek let do centra pozornosti vědeckého bádání. Na Freuda tak pochopitelně mnozí navazovali; takový výklad snů stál především na pudovosti, sexualitě, vztahu k rodičům a prosazení ega.


Brzy se ovšem ukázalo, že za vědomou lidskou psychikou se ukrývá mnohem víc, než jen osobní vědomí a nevědomí čerpající ze zkušenosti jednoho konkrétního života a bytí v hmotné dimenzi. Ukázalo se, že máme přístup k jakési pokladnici mnohem širšího vědomí (esoterickým jazykem ke kronice Akáša). Jedině tak je například možné, že lidé, kteří neví nic o mytologii, potkávají ve snu mytologické postavy. Zásadní zlom nejen ve výkladu snů, ale v psychologii vůbec tak způsobil Carl Jung svou teorií o kolektivním nevědomí, archetypech, komplexech a svým objevem individuačního procesu. Jungova analytická psychologie souvisí úzce se spiritualitou, jež byla do té doby většinou mylně zaměňována za religiozitu; Jung zavedl do psychologického diskurzu kromě zcela nových termínů jako první pojmy typu „duše“. Zdůrazňuje však, že tato psychologie není rozhodně založena na pouhých filozofických úvahách, nýbrž na empirických výzkumech.


Z výše uvedeného vyplývá, že psychologie ve Freudově materialistickém pojetí byla neucelená, takže se nelze divit, že Jungově analytické psychologii se zprvu říkalo komplexní, jak píše jeho žák a kolega Ernst Aeppli. Co se týče současné situace v psychologii a ve vědě vůbec, je na místě podotknout, že jungiánská tradice je v jistém směru i po desítkách let upozaďována. Jako bychom se stále nemohli zbavit oněch starých osvícenských předsudků a nechtěli přijmout a oficiálně zkoumat to, co „do vědy nepatří“. Kupříkladu většina změněných stavů vědomí bývá oficiální vědou i přes svůj měřitelný charakter (např. změna mozkových vln během meditace) zavrhována a označována jako patologický stav. Pokud ovšem na sen pohlížíme jako na změněný stav vědomí, zažíváme tedy patologický stav všichni, a to poměrně pravidelně.

Jak může pomoci psychologie snu obyčejným lidem

Ať už je dnes sen vnímán jakkoli, využívá se hojně v rámci psychoterapie, byť někdy stále pouze formou Freudovy psychoanalýzy. Zkušenost řady moderních psychoterapeutů však naznačuje, že klientům nakonec velmi efektivně pomáhá právě jungiánsky orientovaný výklad snů.

Na základě tohoto přístupu ke snu si každý člověk může osvojit určité zákonitosti snu a pravidla jeho výkladu, o kterých se nedozvíme v rámci školní výuky, ač jsou tolik důležité pro práci s naší psychikou. Tyto zákonitosti vyplynuly právě z psychoterapeutické praxe (například Ernsta Aeppliho, ale i později Jamese Halla), které tak vděčíme za to, že se můžeme každý učit svým snům naslouchat a objevit tím jeden z klíčových nástrojů, skrze který lze porozumět sobě samým.

První krok můžeme učinit již nyní – svým snům se jednoduše otevřít a zapisovat je. Výsledkem často je, že se nám najednou sny zdají takřka každou noc. Jakmile si jich totiž všímáme a přisoudíme jim čestné místo v našem vnitřním životě, začínají se nám automaticky lépe uchovávat ve vědomé paměti. Zapisováním získáme zprávy ze světa symbolického kódu nevědomí převedené do logického kódu vědomí a navážeme tak kontakt se spolehlivým vnitřním průvodcem na naší životní cestě.

Následující díl Psychologie snu ZDE.

Autor: Patrik