MichalB: Je duchovní snažit se být duchovní?

Patrik: Tento text považuju za naprosto hymnický :-), moc s ním souzním a přeju všem srdcařům, aby došli k tomuto poznání. Jednou taky sepíšu svou zkušenost minulým listopadem počínaje...Díky Michale!

Aby někdo neměl pocit, že se řídím známým, nicméně obyčejně pravdivým pořekadlem "Podle sebe, soudím tebe", tak toto zamyšlení bude jen a pouze o mé maličkosti.

Několik let jsem se snažil potlačovat některé svoje, dnes myslím že typické části povahy s tím, že podle mé vlastní představy sebe samotného jako duchovnějšího člověka bych je mít neměl. Potlačování se postupem času lepšilo a lepšilo a já byl čím dál spokojenější sám se sebou. Ale až poslední dobou jsem si začal uvědomovat, jak mnoho energie a času mě stálo toto nikoliv ovládání, nýbrž přetváření sebe sama. A nyní, když z jistých současných důvodů jsem neměl dost chuti se věnovat pokračování v sebepřetváření, zjišťuji, že jsem se ve skutečnosti nikterak nezměnil. Stačí tak málo - nevěnovat někdy i denně několikahodinovou pozornost na to, co bych měl nebo neměl, a vše je tam, kde původně.

Proto jsem se nad tím zamyslel a došel k prozatímnímu, nikoliv však definitivnímu názoru, že snaha být a chovat se jako duchovní člověk (alespoň dle mých představ o duchovním člověku) není to, čemu bych se měl věnovat a v co vědomě usilovat.

Nejlépe nějaký konkrétní příklad, aby vůbec bylo patrno, co jsem těmi krkolomnými souvětími myslel. Kdykoliv jsem například došel do nějaké situace, kde bych se ve své původní přirozenosti zachoval dle ezoterického kodexu neduchovně (diplomaticky řečeno), nastoupilo moje vědomí a v rámci možností a pokroku ve výuce jsem danou situací prošel dle předem v hlavě promyšlených představ. Pozorovatel by mi tedy možná mohl říci "Ano, situaci (zkoušku) jsi zvládl výborně".

Jenže moje rozpolcená osobnost dosti často poté začala obvyklou hádku, kdy jedna část si zanotovala védické Óm, byla spokojena a zastávala názor, že to bylo jakžtakž duchovně zvládnuto a stálo to za to, kdežto druhá velice tvrdě namítala, že to byla čirá vypočítavost. Že jsem se tak choval jen proto, abych byl duchovní, převibroval o velkou tercii výš a tím se zase o kousek přiblížil k nějaké odměně. Zkrátka jsem se chtěl polarizovat k té kladné, ezoterik by řekl světlé, polovině lidstva, a tím si zajistil něco jako náklonnost Univerza a příjemnější život v podobě třeba jasnozřivosti.

Třetí část mé osobnosti, dosti možná ta souhrnná, alespoň já ji tak chápu, si to všechno vyžrala. Byla nakonec zmatená, protože upřímně řečeno, jsem nebyl schopný sám sobě na 100 % říci, zda jsem to myslel upřímně (v souladu se Svědomím), či z vypočítavosti (v souladu s Vědomím).

Tudíž když jsem to probíral ze všech stran, zjistil jsem, nebo alespoň si to dnes myslím, že snaha být duchovní nemá s duchovností vůbec nic společného. Opravdu duchovní člověk může být jen ten, který o tom, co my tady duchovním a duchovností nazýváme, vůbec nemá ani ponětí a myslí a koná jen z čisté své přirozenosti a v souladu se svým Vědomím a Svědomím, které by měly být v konkrétních situacích zajedno a nehádali se jako mé dvě děti, které z nich má větší modřinu, chlívek v pokoji nebo tvrdší rohlík.

Proto od dnešního dne budu zase tím občas zmetkem, občas svatouškem, občas hrubiánem, občas lidumilem a občas i nenávistným Michalem, jakým jsem byl do chvíle, než jsem se o duchovno začal vědomě zajímat a uměle ohýbat svou povahu, a budu sledovat synchronicity kolem sebe (což je pro mě jednoduchý ukazatel správného směru), zda jich bude ubývat či naopak, a podle toho se zkusím zařídit.

Jan Werich:

Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl. A když kouká, aby byl, a je, tak má být to, co je, a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.

Aktualizováno:

Dnes jsem se opět setkal s člověkem, díky kterému tu již vzniklo několik článků a pokec s ním mi zase o kousek otevřel oči a čirou "náhodou" to k tomuto článku pasuje jak prdítko na hrnec.

Nebudu tu rozepisovat detajly, ale jasně jsem pochopil, co pro mě samotného (nemusí platit pro všechny) se schovává v pojmu duchovní člověk v té nejryzejší podobě.

Je to opravdu jednoduché. Duchovní znamená být svůj, být sám sebou.

Duchovním se nestanete díky stravě, kdy se omezíte tím či oním směrem. Ani tím, že denně budete navštěvovat přírodu lidskou nohou netknutou. Vyhýbání se tzv. zábavě materiálně založené společnosti vám taky volňáska TAM před nohy nepoloží. Nezajistí vám to meditace, koncentrace, relaxace ani speciální hudba, tóny ani zvuky. Ani bylinné zábaly či přírodní extrakty z Himalájí. Duchovní nebudete díky modlitbám a vzhlížení ke komukoliv a čemukoliv, ani k Univerzu ne (Ono jistě ví, jak to myslím).

Duchovním (a už docela nerad používám toto označení) je ten, kdo se neomezuje žádnými hranicemi, které ti, jež se duchovními považují, z mnoha důvodů vztyčují jako záruku jistého převibrování kamsi do neznáma.

Nějakými jsme se narodili a má to svůj důvod. Ono před celým světem zůstat sám sebou je těžší, než jít s davem mířícím do páté a vyšší dimenze. Když bychom měli být v 5D nesedíte zrovna teď u PC a nečtete tyhle moje patlaniny.

Takže jsem si opět po dlouhé době na plný kule pustil můj v mládí oblíbený (neduchovní) Heavy metal až okna řinčela, na bezpečném úseku silnice, kde jsem nikoho ani sebe neohrozil, jsem přidupnul pedál plynu auta pevně k podlaze a říznul si pár zatáček a projel pár zákazů. Uzené koleno jsem řádně zalil pivem. Nahlas si i sprostě zanadávám na všechno, co mi vadí. Zkrátka jsem k životu probudil rebela, který je od mala mojí nedělitelnou součástí a poslední dobu jsem ho záměrně nepouštěl ke slovu. A víte co? Je mi skvěle!!! Ať se to někomu zamlouvá nebo ne, konečně jsem to zase já.

Děkuji Vám H.!

Děkuji též Selestě za odkaz na následující video. Sice mám pocit z promyšlené snahy manipulovat s názory druhých, ale věřím, že vy, kdo čtete tyto řádky, si dokážete z něho vzít to hezké a podstatné:

Autor: MichalB

Vystavil: Patrik

MichalB: Jím, jíš, jí, jíme, jíte, jedí

Už zpočátku blogu jsem chtěl napsat článek, kde bych se pokusil zamyslet nad stravou člověka. Ale ohledy, abych příliš nerozvířil až do nedávna zdejší klidné vody, jsem to odkládal na neurčito. Konečně jsem si však udělal v mnoha věcech jasno a neopodstatněné ohledy házím za hlavu. Můj samotný názor na danou věc, myslím, není nic proti ničemu, nikoho nekritizuji ani nikomu nic nevnucuji, snažím se být co nejvíce objektivní. To, že článek dočtete do konce, je jen vaše rozhodnutí a vaše adrenalinové riziko s tím, že předem oznamuji, že za jediný správný způsob stravy považuji upřímné naslouchání svým chutím a potřebám a je jedno, zda to před snědením létalo, plavalo, spadlo ze stromu, rostlo na poli nebo se plazilo přes silnici.

Asi každý, kdo toto čte, se alespoň jednou v životě setkal s někým, kdo se považuje za vegetariána, vegana, frutariána, "masáka", všežravce, "cukráře" či jakkoliv ještě jinak a to každá z vyjmenovaných skupin se dá dělit na "ortodoxní" a příležitostnou. Další speciální skupinou jsou "pránisté" či "sluníčkáři" (oficiální název neznám) a o nich snad taky bude zmínka. Vysvětlovat jednotlivé pojmy (až na poslední dva zmiňované) není třeba. Každý, kdo si svůj jídelníček jakkoliv přizpůsobuje svým potřebám a hlídá si, co jí (a je to tak správné), činí tak z několika možných důvodů. Ty hlavní dva jsou, že jedni to dělají kvůli svému zdraví, svému tělu a druzí z přesvědčení, že strava živočišného původu je na úkor jiných forem života. V tomto článku se budu zabírat tou druhou skupinou, protože s pohnutkami té první myslím nelze nic jiného, než souhlasit. Ještě k té první skupině - je třeba si ale zároveň uvědomit, že ani tato skupina nemusí vždy konzumovat to, co jejich tělu prospívá, ať z důvodu neznalosti či nevědomosti fungování jejich vlastního organismu, protože každý fungujeme s drobnými obměnami danými mnoha vnitřními a vnějšími faktory, nebo z důvodu neznalosti či neochoty uvěřit, že v potravinách se mohou (a světe div se, skutečně tomu tak je) nacházet látky životu nejenom neprospěšné, ale dokonce jedovaté.

Tak ale teď už k té druhé skupině (ortodoxního charakteru), která svojí veškerou stravu (vesměs rostlinného původu) konzumuje s tím, že nebudou a ani nechtějí podporovat mnohdy brutální chov a hlavně zabíjení zvířat. Pokud to napíšu takto, nelze ani nic namítat. Kdo má alespoň trochu empatie a zvířata mu nejsou lhostejná, jistě se dokáže vcítit do myšlení takových lidí a umí je i proto pochopit.

Ale ruku na srdce, opravdu si myslíte, že všichni lidi na světě by se mohli živit třebas jen potravou ryze rostlinného původu? A tím nemyslím jen z hlediska osobního přesvědčení, ale i z hledisek geografických či ekonomických a v neposlední řadě i z hlediska fungování osobního metabolismu. I když zhruba naše těla vypadají obdobně (dvě nohy, dvě ruce, dvě hlavy :-) , atd. ) , tak jsme každý jedinečný a neopakovatelný v drobnostech, ale i charakteru. A právě ty drobnosti mohou rozhodnout, zda vaše tělo je schopné přijímat tu či onu potravu. Za všechny příklady stačí jeden - tzv. faraonova pomsta. Nebudu to sáhodlouze rozepisovat. Ano mám na mysli přizpůsobení se organismu vnějším vlivům. Pak stačí tělo vystavit vlivům jiným (např. geografické umístění) a náhle je se stravou byť ze stejného, třebas rostlinného původu, problém. A to se jedná o změny relativně malé dané například druhem místních bakterií, na které tělo jednoduše není přizpůsobeno.

Daleko ukázkovějším příkladem, kdy si člověk prostě nemůže dovolit ten luxus vybírat si potravu, jsou národy žijící ve velmi specifických podmínkách. Zmíním například Eskymáky. Opět podotýkám, nic v článku není a nebude myšleno ironicky. Umíte si představit pravděpodobně velice krátký život Eskymáka, který by se z přesvědčení rozhodl být veganem? Nebo z druhého pólu spektra - člověk vlastnící pouze kousek rýžového pole a žádný jiný zdroj obživy nemá. Ani má bujná představivost není schopná si jeho linku života představit v případě, že by se rozhodl, že bude na maso, nebo jen na sladké, případně že se stane frutariánem. I v případě zázraku v podobě úderu Thórova tvořitelského kladiva, které by v mžiku oka jeho políčko zvětšilo na stonásobně velkou ohradu plnou nadité zvěře, si nejsem jist, zda by jeho organismus byl schopný ze dne na den zpracovávat živočišnou stravu.

Matěj u Petra nedávno zmínil, že člověk nemá v trávicím traktu enzymy, schopné štěpit masitou potravu. S tím souhlasím a nesouhlasím zároveň. Abych mohl jen souhlasit, musela by věta znít, že někteří lidé nemají enzymy schopné rozkládat maso. Stejně jako je pravdou, že někteří lidé nemají enzymy schopné zpracovat mléčnou bílkovinu. Mohli bychom tu rozvést diskuzi, kdy bychom se dohadovali, zda schopnost zpracovávat danou stravu je vrozená či získaná a zda ji lze během života měnit. Je to naprosto stejná situace, jako když jsme se (a dnes myslím tomu není jinak) ve škole učili, že tělo není schopno si vytvářet všechny esenciální aminokyseliny (základní stavební kameny těla), a proto je potřeba, aby ve stravě byly obsaženy i živočišné složky, které narozdíl (prý - nejsem si tím zcela jist) od rostlinné všechny aminokyseliny obsahují. Můj ničím nepodložený názor je, že správným výběrem rostlinných produktů lze docílit, že tělo nakonec všechny esenciální aminokyseliny buď získá, nebo si je (v rozporu s výukou a oficiálně šířenými poznatky) dokáže vytvořit. 

Od tohoto dílčího tématu není daleko k dvěma nahoře zmíněným skupinám, které pracovně nazývám pránaři a sluníčkáři. Většina z vás si tu asi dokáže představit, co se pod tímto mým označením skrývá. Ano, první skupina se živí takzvanou pránou, což je dejme tomu energie získaná z okolí, díky které v případě správného přeprogramování buněk je tělo schopné si všechny potřebné stavební, ale i ostatní látky vyrobit. Obdobný princip využívají sluníčkáři, kteří vše potřebné umí získat jen díky slunečním paprskům vnikajícím do těla hlavně zkrze oči. Vím, je to těžké si představit, a osobně nikoho takového neznám, nicméně to nevylučuji, nezesměšňuji a nechávám si otevřená zadní vrátka pro všechny alternativy. Každopádně v případě pravdivosti se jedná o složitý a hlavně zdlouhavý a jistě na vůli náročný proces.

Že na přechod z jednoho druhu stravy na druhý nemusí stačit i relativně delší doba, jsem se mohl přesvědčit na vlastní oči, kdy jedna moje zákaznice ve věku cca 17 let se z přesvědčení stala ze dne na den ortodoxní vegankou. Vydržela to bezmála dva roky, pak její tělo zkolabovalo a musela být okamžitě transportována do nemocnice na umělou intravenózní výživu. Od té události již vegankou není. Ani tímto nechci, aby to vyznělo, že mám něco proti veganům či vegetariánům. Naopak. Mnohých si vážím. Ale na druhou stranu je jich velká část, která si moje sympatie nevysloužila. Nikoliv tím, že konzumují něco jiného než já, ale proto, že neustále poukazují na to (vyčítají), že jedině jejich strava a způsob života je to jediné správné a že všichni ostatní jsou necitelní ke zvířatům, jejichž těla jsou používána k potravě lidí. Neodpustí si jedinou možnost jízlivých poznámek mířených do řad "masáků" a všežravců. Pochopitelně pravdou je, že všechny skupiny "strávníků" jsou čas od času napadány ironickými slovy od těch "od vedle". To však neomlouvá nikoho z neochoty či vyloženě neschopnosti brát druhé takové, jací jsou.

Možná to pro některé "rostlináře" (myšleno v dobrém - jen souhrnný název) bude neuvěřitelné, ale znám moc príma lidi, které dle mých hodnot zcela jistě lze nazvat duchovními, a přitom nemohou bez masa být. Nikoliv psychologicky, ale opravdu fyzicky jejich tělo živočišné bílkoviny v potravě nutně potřebuje a dává to náležitě najevo. Bylo by, a hlavně na netu je to denně vidět, jednoduché říci, že takový člověk ještě nepostoupil dále (kam?) a že není hoden vyšších dimenzí či postupu ve svém vývoji.

Mým názorem je, že ať člověk požívá stravu jakékohokoli původu, neopravňuje ho to k tomu, aby si myslel, že jedině on je ten, kdo koná správně, případně to dokonce ostatním vnucoval. Osobně vím starou bačkoru o tom, jak funguje tělo toho kterého, proč konzumuje to či ono. Nevnucuji mu žádný z "jediných správných" receptů na stravu, protože ho neznám. Plně každého, co se stravy týče, respektuji a v žádném případě ho neodsuzuji ani nepovažuji za vyspělého nebo naopak za duchovní novorozeně na základě povahy jeho jídelníčku.

Nepovažuji totiž ani tak za důležité co jíme, ale to jak to jíme. Přičemž do toho "jak" zahrnuji celý proces výroby či růstu potravin včetně zasetí, sklizně, výkrmu, porážky, přepravy, uskladnění atd. atd.

to, co zde hledáme, na talíři nenajdeme

Strava je tak složité téma, že by se dalo pokračovat v souvislostech s osudem (zvířat), Teslovým Zero Time (rostliny vs. zvířata), umění porážky zvířat uvedené v SAV, kompatibilita člověka a potravin s přihlédnutím na geografické umístění jejich vzniku a mnoho dalšího a velice zajímavého, ale rád přenechám místo i vám ostatním v komentářích za předpokladu, že se to nezvrhne jako leckde jinde v přesvědčování o jedinečnosti toho či jiného směru.

Do které skupiny patřím já, je pravidelným čtenářům tohoto blogu již známo a pro ty neznalé - sám sebe řadím do pytle s nápisem "všežravec" s upřednostněním všeho, co obsahuje dostatek cukru jako jsou třeba buchty :-)

Autor: MichalB

Vystavil: Patrik

Jarda Dušek o duchovnu :-))

Srdečně všechny zdravím a posílám posvátná slova Jardy Duška :-))

Patrik